Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Politika Fokus

My z východu

Reportáž: Třicet let po pádu berlínské zdi si o slovo říká generace východních Němců narozená do svobody

44_NEMECKO_Jaros
Východní Německo patří k věkově nejstarším regionům planety. (Werdau, Sasko) • Autor: Milan Jaroš

Berlínská zeď padla, cesta směrem na západ byla konečně volná a dva novomanželé ze zchudlého Saska-Anhaltska novou svobodu ihned využili. Přestěhovali se do bavorského maloměsta, kde oba našli práci, on v řemeslnické firmě, ona v pobočce drogerie. V zemědělské nížinné oblasti Dolního Bavorska se mladému páru v roce 1992 narodil jejich nejstarší syn Peter.

„Do školy jsem začal chodit na přelomu tisíciletí. Dalo by se čekat, že můj původ nebude nikoho zajímat,“ říká během setkání v saském Aue Peter Katens, dnes 27letý muž. „Bohužel zajímal. Asi od třetí čtvrté třídy si spolužáci všímali, že mluvím jinak než oni, že z domova neznám jejich dialekt.“ Nadávali mu – slyšeli to podle Katense nejspíš doma od svých rodičů – do „Prušáků“ a dávali mu v dětském kolektivu na srozuměnou, že není plnohodnotným místním rodákem. „Občas říkali, že východní Němci jsou tupci, a nabádali mě, ať se naučím mluvit po bavorsku, tak jako oni,“ vzpomíná Katens. „Netvrdím ale, že podobné věci se děly všude v Bavorsku, náš kraj byl velmi zemědělský, lidé uzavření.“

44_NEMECKO3_Jaros
Na západě Německa se život po sjednocení nezměnil, tady se otřásl v základech. (Zeitz, Sasko-Anhaltsko) • Autor: Milan Jaroš

Po maturitě a civilní službě odešel Peter na východ Německa do Cvikova, vystudoval bakaláře v oboru pečovatelství a nyní pracuje ve správě domovů důchodců. S přítelkyní, která vyrůstala v malé vsi poblíž saského Aue a vyučuje na místním gymnáziu, se na německé straně Krušných hor chtějí usadit. „Doufal jsem, že mě tady lidé budou více brát a opravdu jsem tu šťastný, místní jsou otevřenější,“ říká.

Zkušenost Petera Katense ukazuje, že hranice dělící po čtyřicet let západní a východní Německo nezmizela ani v životech mnoha příslušníků generace narozené už ve sjednocené zemi. Potvrzuje to i profesorka psychologie Beate Mitzscherlich, která Petera Katense na vysoké škole ve Cvikově učila. „Když jsem se na to zeptala svých studentů, tak mi skoro všichni řekli, že rozdělení na východ a západ Německa pořád pociťují,“ říká. „Někteří zdůrazňovali přetrvávající rozdíl v platech, který se ve stáří odrazí v různé výši důchodů. Jeden student mi řekl, že se na západě stydí říct, že pochází z Chemnitzu. Ví, že se tam na jeho město po proticizineckých nepokojích minulého roku dívají jako na semeniště rasistů a neonacistů.“

Tady jsem doma

Před třiceti lety občané tehdejší komunistické Německé demokratické republiky (NDR) tančili na bortící se berlínské zdi, která skoro tři desítky let symbolizovala jejich zajetí v komunistickém bloku a odloučení od krajanů v západním Německu. Asi nikdo z nich by tehdy nečekal, že stopy rozdělení budou provázet i děti vyrůstající ve svobodě. „Teď sroste, co k sobě patří,“ komentoval pád zdi sociální demokrat Willy Brandt, jenž byl v čase jejího náhlého zbudování východoněmeckou armádou v roce 1961 primátorem Západního Berlína, a jeho výrok se stal symbolem optimistického ducha doby.

Pak přišly těžké chvíle, zvláště prudký nárůst nezaměstnanosti ve východním Německu v devadesátých letech. Přesto trvala víra, kterou před pěti lety při posledním kulatém výročí pádu zdi zopakovali prezident Joachim Gauck i kancléřka Angela Merkel, oba někdejší občané NDR. A sice že nejmladší generace Němců už je sjednocená, že pro ni berlínská zeď a ostnaté dráty dělící Německo jsou vzdálenou kapitolou z historie.

44_NEMECKO2_Jaros
„Východním Němcem jsem jen při fotbale, vždy fandím východním týmům.“ (Nick Tautermann, Rübenau, Sasko) • Autor: Milan Jaroš

Velká část mladých východních Němců to přesně tak cítí, třeba Nick Tautermann. „Jako východní Němec se cítím jen při fotbale. Nějaký čas nebyl mezi osmnácti týmy Bundesligy žádný z východu, teď jsou tam dva, ve druhé lize také dva,“ říká dvacetiletý mládenec z krušnohorské vesnice Rübenau u českých hranic. „Vždy jim fandím, zápasy proti západním mančaftům jsou jako souboj Davida s Goliášem. Jinak se už ale cítím prostě jako Němec. Narodil jsem se deset let po pádu zdi.“ Vystudoval gymnázium, ale touží po práci řidiče autobusu v místní veřejné dopravě. Ještě nedávno jej přitom poháněla politika: v pubertě vstoupil do mládežnické organizace kontroverzní strany Alternativa pro Německo (AfD).

„Hledal jsem stranu, která bude dbát o tradiční německé ctnosti, jako jsou dochvilnost, slušné vychování, důkladnost, a která zajistí právo a pořádek,“ říká Nick. „U hranic s Českem a s Polskem máme problémy s častější kriminalitou, proto jsem podporoval posílení policie a jisté kontroly na hranici.“ Z AfD však zase vystoupil – vadily mu stranické půtky, radikalismus některých východních lídrů, malý zájem o téma dopravy, pro něj tak důležité.

Z Nickových slov není cítit vztek ani rasismus, které jsou s AfD zvláště na východě Německa mnohdy spojovány. Hrdě si stojí za hodnotami a názory, jež by mezi jeho vrstevníky na západě Německa byly okrajové – kritizuje například „příliš liberální“ výchovu a podporuje jadernou energetiku. Nesplňuje však žádná oblíbená klišé: v pubertě nějaký čas z etických důvodů nejedl maso, a když v jeho vsi ubytovali deset syrských běženců, tak k nim zašel, s jedním se anglicky domluvil a pozval ho i s kolegy na tréninky místního fotbalového klubu.

I_obalka_R46
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům týdeníku Respekt.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením čísla nebo předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

I. Zadejte své údaje a zvolte způsob platby

Předplatné bude automaticky prodlužováno. Funkci můžete kdykoli zrušit.

Rychlá online platba

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Máte dotazy ohledně předplatného? Neváhejte nás kontaktovat na predplatne@economia.cz nebo +420 217 777 888 (každý pracovní den 
od 7.30 do 17.00, mimo pracovní dobu je k dispozici záznamník).

Platbu kartou i on-line platbu zabezpečuje
Uvedené ceny jsou včetně DPH.

I_obalka_R46
Odemkněte tento článek
Získáte přístup ke všem 39 článkům z tohoto vydání.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Tomáš Lindner

redaktor, zahraničí

lindner tomas
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1286
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte