Britský parlament minulý týden slavil velké ústavní vítězství, bohužel pouze přechodné. Konflikt mezi britskou parlamentní demokracií a populistickým premiérem neseným na ramenou jednorázového referenda trvá. Británie teď stojí před temnými volbami, jež nenabízejí úplně skvělé alternativy. Pojďme ale popořádku.
Britský nejvyšší soud na začátku týdne jednomyslně anuloval krok, jímž premiér Boris Johnson na neobvykle dlouhou dobu pozastavil činnost zákonodárného sboru. Johnson se oháněl potřebou připravit nový vládní program, soud se ale jeho zdůvodnění s patřičnou formální vážností v podstatě vysmál – všichni vědí, že k přípravě projevu královny, jež vládní program předčítá, je běžně zapotřebí jenom několik dní. Johnson se zkrátka pokusil účelově omezit fungování parlamentní demokracie, aby prosadil program (tedy tvrdý brexit), pro který nemá v parlamentu většinu. Soudní rozsudek postup vlády anuloval, parlament tak vlastně nikdy nebyl oficiálně rozpuštěn, a skutečně – již druhý den odpovídal Johnson na otázky rozvášněných poslanců.
Zprava i zleva
Britský systém tedy přežil, poslední arbitr včas zasáhl a uzurpaci moci bylo zabráněno. Tady však happy end končí.
Především, britský problém s extrémními politickými postoji je mnohem hlubší. David Cameron ve svých právě zveřejněných memoárech tvrdí, že se jako politik pokoušel dosáhnout „progresivních cílů konzervativními prostředky“, se změnou klimatu chtěl například bojovat v rámci klasických tržních mechanismů.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
