Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Kultura, Kultura

Stůj a zavři oči

Nabarvené ptáče se vymyká současné české produkci. Bojí se ale naplno vzlétnout.

Autor: Dobrovsky
Autor: Dobrovsky

Kužel světla reflektoru dopadá na pódium pražského Kongresového paláce. Na místě, kde se obvykle prohánějí muzikáloví herci nebo publikum baví komici, do jeho světla minulou středu večer vstoupil režisér a producent Václav Marhoul, aby osobně uvedl svůj film Nabarvené ptáče. Dvoutisícovému publiku v dvacetiminutovém monologu převyprávěl genezi vzniku filmu. Deset let trvající cesta v barvitém Marhoulově popisu plná zvratů, překážek a odhodlání nemohla vést nakonec jinam než do Kongresového paláce, kde se premiéry filmů obvykle nekonají. Tu světovou absolvoval snímek podle stejnojmenné knihy amerického spisovatele původem z Polska Jerzyho Kosińského z roku 1965, která byla dlouho považovaná za jedno z klíčových děl literatury o holokaustu, na začátku září v soutěži festivalu v Benátkách.

Místo vybrané pro českou premiéru vysílá jasnou zprávu. Nabarvené ptáče nechce být – a není – obvyklý český film. Už dlouho tu nevznikl tak ambiciózní projekt, který měl od samého počátku jasně mezinárodní ambice. Jako producentovi se Václavu Marhoulovi povedlo něco výjimečného. S Václavem Marhoulem režisérem je to ale u Nabarveného ptáčete přece jen o něco komplikovanější.

Anabáze

V české produkci dnes rozhodně běžně nevznikají téměř tříhodinové, černobílé filmy natočené na klasický filmový materiál s rozpočtem přes sto sedmdesát milionů korun a řadou slavných zahraničních herců včetně Harveyho Keitela. Ti slyšeli na světoznámou novelu, k níž Marhoul koupil práva v roce 2010. Navíc se již hotovému Nabarvenému ptáčeti podařilo přerušit čtvrt století trvající půst, kdy se v soutěži festivalu v Benátkách – jedné ze tří nejprestižnějších přehlídek – neobjevil český film.

Marhoul prokázal obdivuhodnou producentskou vytrvalost a píli i schopnost orientovat se na evropské artové scéně. Podařilo se mu dostat do stáje zkušené francouzské společnosti Celluloid Dreams, která se zabývá prodejem práv k autorským snímkům a disponuje skvělými festivalovými konexemi. Právě ona pomohla Nabarvenému ptáčeti do benátské soutěže. To je cenné nejen pro Marhoula, ale i pro zviditelnění české kinematografie. Benátská účast zároveň vyvolala v českých mainstreamových médiích lavinu nebývalé pozornosti a vynesla Marhoulův film mezi vrcholná tuzemská díla ještě předtím, než jej kdokoli vůbec viděl. Samotná účast v soutěži festivalu jako by měla rázem vytrhnout český film z průměrnosti, měla potvrdit status snímku jako „uměleckého díla“.

Václav Marhoul jako dobrý obchodník zdůrazňoval u Nabarveného ptáčete i jeho pozoruhodný mimofilmový příběh, který ladí s představou výjimečného díla. Je to film doslova vyvzdorovaný – na bankách, na osudu, na zdraví. Srdeční projekt autora, který se do látky zamiloval před lety a je pro její realizaci ochotný – podle projevu v Kongresovém sále – „jít na hranu šílenství“. Obětování zatím nabízí příběh se šťastným koncem. Po Benátkách se Nabarvené ptáče promítalo na festivalu v Torontu, který je považován za bránu na vysněný americký trh, kde Kosińského knihu znají – i díky kontroverzi, jež ji obklopuje.

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.

Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].