Mladí a nejistí
Proč Sally Rooney odmítá být dalším hlasem generace mileniálů
Jane Austen prekariátu a J. D. Salinger pro snapchatovou generaci – taková označení spolu s řadou superlativ má světová kritika pro mladou irskou spisovatelku Sally Rooney (28). A přestože se jí to nelíbí, musí se sžívat i s nálepkou „literární hlas generace mileniálů“. Na scénu vstoupila razantně v roce 2017 románem Rozhovory s přáteli, který nyní vydalo Argo. Pozici největšího objevu posledních let pak stvrdil její loňský román Normal People (Obyčejní lidé), který na svou českou verzi čeká.
Čtenáře i recenzenty zcela jistě okouzlila lehkostí psaní. Nevyhýbá se velkým emocím a prožitkům, což přisuzuje lásce ke klasickým románům 19. století; s Austen a Salingerem ji kritika nespojuje náhodou. Podobně jako oni píše zábavným, svižným stylem, který ale nepluje po povrchu a postihuje důležité rozměry života dnešní nejmladší generace dospělých. Nekřečovitě ukazuje jejich široké pojetí sexuality a svět, v němž být queer je něco normálního. Její hrdinové jsou inteligentní, zároveň roztěkaní, znejistělí rozpadajícím se pracovním trhem a emocionálně nestabilní, což se přelévá do psychických problémů.
Nesoudit postavy
Rooney říká, že její tvorba vychází z „kulturních podmínek, které vytvořila finanční krize“. Ta na Irsko dopadla opravdu silně. Jak ukazuje mladá generace spisovatelů z okruhu dublinského časopisu The Stinging Fly, kam autorka patří, dospívání v těžkých časech jejich uvažování silně ovlivnilo. Sally Rooney o sobě mluví jako o marxistce, ale…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
