Předminulou neděli protestovaly v čínském městě dva miliony lidí proti návrhu zákona o vydávání obviněných, který demonstranti popisovali jako „čínskou tyranii“. Pokud je údaj organizátorů přesný, znamená to, že v ulicích se do boje proti čínské rozpínavosti zapojil každý čtvrtý obyvatel Hongkongu. A i když je obtížné předvídat, kudy se bude tento příběh dál ubírat, upozorňuje na něco, na co často zapomínáme: na zranitelnost čínského politického systému.
Vzestup Číny je trochu zázrak. Jedná se vlastně o nejúspěšnější případ ekonomického rozvoje v dějinách lidstva. Hrubý domácí produkt země roste už 40 let zhruba o deset procent ročně a vyzdvihl z chudoby více než 850 milionů lidí. To představuje drtivou většinu úspěšného boje s chudobou na celé planetě. Zároveň se Čína ukázala být největší výjimkou z jinak železného pravidla politiky.
Geniální mandaríni
Desetiletí politologických výzkumů ukázala, že existuje poměrně silná vazba mezi ekonomickým růstem a demokracií. Jak země modernizují svou ekonomiku, musí obvykle také změnit svou společnost a spolu s tím nakonec i svůj politický systém směrem k větší otevřenosti a demokracii. Existují výjimky, třeba ropné státy, jež svoje bohatství získaly bez jakékoli potřeby modernizace. Přesto i novější výzkumy základní vazbu znovu potvrzují: jak země bohatnou, rostou i šance, že se stanou demokratičtějšími.
Nikoli Čína. Až donedávna představoval největší výjimku z „modernizační teorie“ Singapur, nepatrný městský stát,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 49 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
