Jednou za čtyři roky na přelomu dubna a května zaplaví média katastrofické zprávy o invazi chroustů maďalových na jižní Moravě; nyní se mluví až o deseti miliardách chroustů. „Řešení na tuto situaci existuje. Znamenalo by ale změnu myšlení,“ říká zoolog a entomolog Pavel Dedek ze Správy CHKO Pálava.
„Hleďme, jak se kukla larví,/ krmme tlouště, aby tloust,/ jak to správně píše Darwin,/ živočich je taky chroust…“ zněla slova písně Nech brouka žít ve filmové komedii Trhák. To se ale psal rok 1980, kdy některé druhy chroustí populace u nás téměř vyhynuly.
Ano, šlo o chrousta obecného, který se vyskytuje převážně v otevřené krajině. V druhé polovině minulého století téměř vymizel kvůli intenzivnímu používání pesticidu DDT. Chrousta maďalového, který se teď líhne na jižní Moravě, se socialistické hospodaření, soustředěné na ornou půdu, tolik nedotklo, vyskytuje se v lesních porostech. Dnes jsou oba druhy přirozenou součástí přírody, takže to nemusíme vnímat jen v katastrofických intencích, jak nám předkládají titulky novin, ale i tak, že se příroda uzdravuje z chemického běsnění za minulého režimu.
Proč se líhnutí děje po čtyřech letech? A proč zrovna na jižní Moravě?
Chrousti se v české a moravské krajině vyskytovali od nepaměti a hojně na mnohem větším území, než je tomu dnes, kdy jde hlavně o lokalitu Moravská Sahara a Bzenecká a Hodonínská Doubrava. Tahle místa jsou pro larvy…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
