Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Jeden den v životě, Společnost

Na krizi je blåbärssoppa

15.800 skiers take the start of the 88th Vasaloppet cross country ski marathon in Mora on March 4, 2012. Vasaloppet is an annual long distance (90km) cross-country ski marathon held on the first Sunday of March in northwestern Dalarna, Sweden between the village of Salen and town of Mora. It is the oldest, one of the longest, and in popular consideration the biggest cross-country ski race in the world., Image: 120608025, License: Rights-managed, Restrictions: , Model Release: no, Credit line: Profimedia, AFP • Autor: AFP, Profimedia
15.800 skiers take the start of the 88th Vasaloppet cross country ski marathon in Mora on March 4, 2012. Vasaloppet is an annual long distance (90km) cross-country ski marathon held on the first Sunday of March in northwestern Dalarna, Sweden between the village of Salen and town of Mora. It is the oldest, one of the longest, and in popular consideration the biggest cross-country ski race in the world., Image: 120608025, License: Rights-managed, Restrictions: , Model Release: no, Credit line: Profimedia, AFP • Autor: AFP, Profimedia

Oči sklouznou po temném pokojíku a ruka automaticky sáhne pro telefon pod postelí. Je první březnová neděle, na displeji svítí 2.50. Ještě dvacet minut polospánku a protivný zvuk budíku odstartuje jeden z nejdelších dnů v mém životě. Měl by to být sportovní svátek, oslava pohybu, tělu rozlámanému neklidnou nocí se ale najednou vůbec nechce.

S určitou škodolibostí sleduji souputníka Hynka, v jehož hlavě se nápad na účast v legendárním Vasově běhu ve Švédsku zrodil. Není na tom o nic lépe. Když se ale jako dva chrobáci nasoukáme do připraveného oblečení, začínají obě zombie vypadat trochu jako běžkaři.

Do startu nejstaršího a nejdelšího „laufu“ zbývají víc než čtyři hodiny, snídani se bez ohledu na dobu snažíme neodbýt. Na stadionu v Sälenu už na debužírování nebude prostor, a tak si dopřáváme ovesnou kaši, vajíčka i párky. Poslední kontrola vybavení, zapomenout číslo nebo čip by byla katastrofa. Minuty utíkají a na stanici autobusu nás moje obětavá žena přiváží akorát včas.

Ve vyhřátém busu máme šanci si ještě poklimbat, netrvá to ale dlouho a ocitáme se v Mekce běhu na lyžích. Je po páté ráno, na potemnělý stadion se v záři reflektorů snášejí vločky a panuje tady pořádný mumraj. Spěcháme ke vstupní bráně do naší startovní vlny a po vzoru ostatních stavíme lyže a hůlky do trojnožky na místě, ze kterého se vydáme vstříc devadesátikilometrové výzvě. Obava z chaosu, který by mohl start šestnácti tisíc běžců na lyžích doprovázet, byla zbytečná. Bez prodlevy odevzdáváme věci na převlečení, které na nás bude čekat v cíli, a jdeme se ohřát k jednomu z ohňů.

Dvacet minut před osmou jsme zpět u lyží a necháváme se naplno omámit atmosférou. Stadionem duní hudba, dívky na vyvýšených pódiích rytmicky rozhýbávají davy pod sebou a zmrzlí lyžaři se rádi přidávají. Přesně v osm se daleko vpředu zvedne startovací páska a elita začne šíleným tempem ukrajovat první stovky metrů. Než se dá do pohybu i naše poslední vlna, uběhnou však celé minuty.

Začátek bílé pouti je jen pro trpělivé. Na konci kilometrové roviny se prudce zdvihá dvoukilometrový kopec, který míří k nejvyššímu bodu celého závodu ve výšce 528 metrů. Jestli bylo úvodní tempo tisícovek lyžařů doslova šnečí, tak ve stoupání umdlévá úplně. Než se prohrabeme v hlubokém sněhu na vrchol, uplyne půldruhé hodiny.

Na temeni kopce se tempo lyžařského hada konečně zvýší. Modré cedule u trati po kilometru ukrajují trasu do Mory a v hlavě mi vyskakuje hluboko uložený řetízek jmen osad, kde se nacházejí občerstvovací stanice. Smågan, Mångsbodarna, Risberg, Evertsberg, Oxberg, Hökberg, Eldris. Ke každé vede nejméně devět a maximálně čtrnáct kilometrů a každou člověk vítá s pocitem ulehčení, kolik z martyria už zůstává historií. Při zastávkách se láduji vším, co mi padne pod ruku, chybět nesmí tradiční borůvková polévka blåbärssoppa.

V čerstvém sněhu bez řádných stop cesta ubíhá zatraceně pomalu, mezi padesátým a sedmdesátým kilometrem přichází solidní krize. Posledních dvacet kilometrů v lehkém profilu, ubývající kilometry ale člověka opět vybudí a cílovou rovinu na hlavní třídě v Moře si za nastupujícího soumraku a po devíti a půl hodinách na trati kupodivu užívám.

V cíli ovšem začne vyčerpané tělo okamžitě mrznout, a tak spěchám na bus, který závodníky sváží do tělocvičen sloužících jako převlékárny. Zanedlouho se opět setkáváme i s Hynkem a po povinném pivu se vydáváme dalším busem zpět k našemu přechodnému domovu, kde na nás i před půlnocí netrpělivě čeká tchán a jeho domácí slivovice. Doživotní zážitek z „Vasáku“ si neodvážejí jen závodníci…

PAVEL NOVOTNÝ, editor Sport.cz

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Text vyšel v Respektu 13/2019 pod titulkem Na krizi je blåbärssoppa