Cesta je úzká a nejistá, ale pořád existuje

Až evropští lídři učiní své poslední, historické rozhodnutí v otázce brexitu, neměli by zapomenout na zásadní otázku: Je EU pouze unií vlád, nebo je také Evropou občanů, národů, demokracie a sdíleného osudu?

Více než 16 milionů Britů hlasovalo v referendu v roce 2016 pro setrvání v EU. Kdyby bylo evropské občanství osobní, přímé, a nikoli odvozené od  občanské příslušnosti k některému z členských států, nesla by EU za nás, britské Evropany, jasnou odpovědnost. Kdybychom byli zemí, byli bychom devátým největším členem EU, po Nizozemsku a před Belgií. K tomu se přidávají tři milony z dalších evropských zemí, kteří v Británii žijí. Zároveň jinde na území EU žije milion Britů. Dohromady to činí více než 20 milionů Evropanů.

Stovky tisíc z nás v sobotu demonstrovaly v ulicích Londýna, že nejsme jenom Evropané, ale také Evropané silně stranící Evropské unii – podobně jako to 700 tisíc z nás učinilo již v říjnu. Říjnový pochod byl přitom největší proevropskou demonstrací v novodobé evropské historii. Petici za odvolání článku 50 podepsalo za 48 hodin více než dva miliony signatářů, což nemá precedens. Budou nás evropští lídři jednoduše ignorovat?

Vedle jednotlivých občanů stojí také národy žijící na těchto ostrovech. Británie sestává ze tří – Angličanů, Velšanů, Skotů a části čtvrtého, Irů. Bylo působivé, jakou solidaritu projevilo 27 členských států EU s Irskem proti neodpustitelné postimperiální lehkomyslnosti brexitářů.

Jak k tomu ale přijde Skotsko se svými 5,4…