Co bude po smrti
Respekt 6/2019
Děkuji za skvěle zpracované nelehké téma smrti i za velmi zajímavý a podnětný rozhovor s paní J. Prokopovou.
Jistě každého z nás někdy napadnou myšlenky „jak to, že tu jednou nebudu a jaké to asi bude ,potom‘, bude-li nějaké“. Nejčastěji přicházejí s věkem, ale mohou je mít i děti, pokud jim zemře někdo blízký, což může být i oblíbené domácí zvířátko.
Osobně v této souvislosti uvažuji o tom, že příroda nikdy neplýtvá. Jestliže investuje tolik energie do člověka, nechá ho po celý život sbírat zkušenosti a zdokonalovat se, jeví se mi velice nepravděpodobné, že by to smrtí najednou prostě vše přišlo vniveč. Proto věřím tomu, že naše energetické pole bude v nějaké formě určitě pokračovat, jen se obávám, že si toho nebudeme vědomi.
Milena Horálková, Praha
Editorial
Respekt 9/2019
Odpovídám na vaši výzvu. Článek o aktivních dětech se mi moc líbil, tuhle změnu si začínám taky uvědomovat. Možná je to tím, že sama patřím částečně k této skupině (narodila jsem se v roce sametové revoluce).
Kořeny tohoto pohybu vidím ve změnách, jež se dějí v českém školství. Jedná se o to, že se na místa těch, kdo ovlivňují nastupující generace, dostávají ti, kteří již prožili většinu svého života ve svobodném světě a chtějí učit jinak. S těmito učiteli se setkávám v práci a mají můj obdiv. Jak je uvedeno v úvodníku – děti chtějí diskutovat a mít vyrovnaný vztah s autoritami. Ale dokud jim obojí učitel nedovolí, zůstane jen u touhy a ta záhy opadne.
Dalším kořenem je podle mě obrovský vliv organizací postavených na dobrovolnické činnosti. Myslím především skautské, pionýrské či turistické oddíly. Během posledních třiceti let z nich vzešla nemalá část mladé generace a jedním z důležitých aspektů jejich života je zájem o to, co se děje kolem nich, a také silné sociální cítění. V těchto organizacích by se české školství mělo učit, jak úspěšně integrovat děti s různými potřebami.
Tohle je podle mě to, co odlišuje mladou generaci od těch starších. A ano, jsou to i technologie. V případě těch mě napadl trend, který vnímám optikou své práce. Mám dojem, že množství slavných osobností začíná upozorňovat na hrozící a existující ekologickou situaci planety. Myslím, že v tom je skvělý příklad Grety Thunberg.
Veronika Brázdilová, Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání, Brno
Oprava
V minulém vydání jsme v článku Dělat, co uznám za vhodné omylem označili místopředsedkyni ODS Alexandru Udženiju a místopředsedkyni ANO Jaroslavu Pokornou Jermanovou za poslankyně.
Za chybu se omlouváme.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
