Není úplně běžné, aby se šťastně ženatý padesátník na narozeninovém večírku na první pohled zamiloval, ještě k tomu do o tucet let starší ženy. Zcela neobvyklé ale je, když se do téže ženy současně zamiluje i jeho manželka. Přesně to se nám s mou ženou Ivkou stalo poslední říjnový pátek na oslavě devadesátých narozenin Rudolfa Zahradníka, kde se sešel zástup oslavencových bývalých studentů a spolupracovníků včetně německé kancléřky. S Angelou Merkel jsme oba u tohoto doyena české fyzikální chemie pracovali – ona jako mladá badatelka na sklonku reálného socialismu, já jako postgraduální student hned po revoluci.
Večírek v dejvické Lannově vile byl v nejlepším, když si Angela Merkel ze zdvořilosti na chvíli přisedla i k našemu stolu. A hned si u číšníka lámanou slovanštinou objednala sklenici „krásného“ vína. Má žena rychle pochopila, že kancléřka zaměnila ruské slovo za český výraz pro „červené“, a ve snaze pomoci se jí chtěla zeptat, zda mluví česky. Z nervozity z ní ale vypadlo: „Sprechen Sie Deutsch?“ Kancléřka se zarazila a chvíli to vypadalo, že na nás zavolá bodyguardy, pak se ale rozesmála, a ledy byly prolomeny. Začala vzpomínat na Prahu poloviny osmdesátých let, ve které se cítila svobodněji než v domovském východním Berlíně. Na práci v Československé akademii věd, kde prováděla chemické výpočty na sálových počítačích s děrnými štítky, na pražské kolegy, kteří ji zvali domů na večeři, kdykoli se cítila osamělá, i na mafiánské praktiky východoněmeckých celníků,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
