Kdo má sourozence autistu, může si připadat, že prochází světem rodičů lehce nepovšimnut. Tak jako katalánská spisovatelka a umělkyně Alicia Kopf, která napsala knihu Bratr z ledu. Nejde však o příběh ve stylu jímavého Rain Mana. Autorka anamnézu propojila se svou vášní k historii polárních expedic i s reflexí vlastního života a tvorby. A tragikomické osudy polárníků se tak prolínají s výpravou za nalezením vlastního hlasu a uměleckého vyjádření.
Kniha ostatně uzavřela její dvouletý výtvarný projekt zahrnující tři výstavy s názvem Àrticantàrtic, ve kterém pátrala po kořenech svého zápalu – a výsledkem je spíš velká hra než tradiční román. Artefakt, jenž se dá číst mnoha způsoby, a přitom jej pozoruhodně drží pohromadě neustálá přítomnost ledu na nebezpečných výpravách i stejně nezaručených vztazích.
Staromódní eposy
Jak Alicia Kopf vzpomíná v deníku The Guardian, vše odstartovaly opakující se sny o ledu. Tehdejší přítel jí dal deník irského polárního průzkumníka Ernesta Shackletona, od nějž se dostala k Robertu Pearymu: americký průzkumník byl prohlášen za prvního člověka, který dosáhl v roce 1909 severního pólu, ale jeho prvenství bylo zpochybněno Frederickem Cookem. Stejně tak ji fascinuje tragický souboj o prvenství na jižním pólu, kdy Nor Roald Amundsen porazil 14. prosince 1911 těžkotonážní, dokonale vybavenou výpravu Brita Roberta Scotta.
„Nechtěla jsem však jejich příběhy jen nostalgicky opakovat. Chtěla jsem…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
