Úšklebky Jiřího Koláře

Pro Jiřího Koláře ten později tak slavný rok nezačal dobře. V únoru tragicky zemřel malíř Antonín Tomalík, v němž Kolář přes mladíkových necelých třicet let rozpoznal obrovský výtvarný talent. V březnu mu Obvodní soud pro Prahu 10 poslal dopis, v němž Koláře vyzval, aby vypovídal ve věci rozvodu, o který požádala Kolářova žena Běla. A za necelý půlrok následovala sovětská invaze.

V životě teoretika a výtvarníka hrála „osudovost“ vždy zásadní roli a letopočet 1968 byl pro něj osudový víc než kterýkoli jiný. Důkaz nám o tom zanechal v podobě koláží, jež si tehdy pravidelně lepil jako svůj autentický komentář ke všednímu dění. Soubor pojmenoval Týdeník 1968 a dnes tvoří základ rozsáhlé výstavy v Paláci Kinských Národní galerie s názvem Úšklebek století. Autorky expozice Marie Klimešová s Milenou Kalinovskou zde opět připomínají, jak výjimečnou osobností Jiří Kolář byl. Že vedle snadno rozpoznatelné originální formy svých děl zdejší umění obohatil i ojediněle adresným obsahem, kterým glosoval situaci v naší společnosti.

Až se změní poměry

Generální ředitel Národní galerie Jiří Fajt v úvodním slovu v doprovodném katalogu zdůrazňuje, že je důležité připomínat osobnosti, „které byly ochotny za demokracii, svobodu a lidská práva stanout tváří v tvář bezskrupulózním praktikám mocenských manipulátorů“. V případě Jiřího Koláře (1914–2002) nejde o přehnanou řeč.

…