S kamerou ke hvězdné bráně

Premiéra nového filmu režiséra Stanleyho Kubricka na jaře 1968 v New Yorku velký úspěch neměla: hlediště pulzovalo jakýmsi neklidem, snad pramenícím z nesplněných očekávání, a několik důležitých manažerů společnosti, která film 2001: Vesmírná odysea produkovala, opustilo sál před koncem představení. Spoluautor předlohy, spisovatel sci-fi a vizionář Arthur C. Clarke měl údajně v očích slzy. Kritici v následných recenzích psali, že film osciluje mezi strhující hypnotičností a obrovskou nudou.

Dnes už ale Kubrickovo a Clarkovo dílo pokládají za jeden z nejlepších filmů všech dob. I po padesáti letech od premiéry je tak sága, která v původní nesestříhané verzi trvala bezmála tři hodiny, stále předmětem úvah, čemu vděčí za svou nesmrtelnost. V nedávno vydané knize Space Odyssey: Stanley Kubrick, Arthur C. Clarke, and the Making of a Masterpiece se nad tím zamýšlí filmový historik Michael Benson a letošní „kubrickovská“ výročí – režisér by také v červenci oslavil devadesáté narozeniny – vzbudila i značnou pozornost tisku. Jak připomněl týdeník The New Yorker, síla filmu byla vždy propojena s příběhem toho, jak vznikal; neustálý, neukončený tvůrčí proces s mnoha slepými uličkami a odmítnutými návrhy – i to je „odysea“ dvou umělců trvající bezmála pět let, od roku 1964 do 1968.

Estetika roku 2001

Film byl původně inspirován Clarkovou krátkou povídkou The Sentinel, v níž kosmonauti objeví na Měsíci záhadný umělý objekt mimozemského původu.…