Náš svět a naše životy utvářejí dva typy velkých institucí: stát (a obce) a korporace. Provoz státu každý den pitváme do posledního šroubku. Ale velké firmy vyrábějí, nakupují, prodávají, stavějí a úvěrují většinu všeho. Přesto promýšlíme jenom mantinely a pravidla, jež jim chceme stanovit. Co se děje uvnitř, nás příliš neinteresuje.
To má rozumné důvody. Jsme občané, nikoli akcionáři. Proto se více staráme o své zákony, zakázky na své radnici nebo chování svých poslanců než o interní regule, nákupy a správu soukromých podniků. A také je u nás poměrně málo domácích firem. Supermarkety tu provozují Němci, ocelárny Indové a nábytek prodávají Švédové; tudíž nejdůležitější rozhodnutí vznikají ve Frankfurtu, Dillí či Stockholmu. Český kapitalismus se řídí odjinud.
Oba důvody však platí pouze částečně. Nejenže přibývá poměrně velkých domácích firem, které už jezdí první třídou. Nuance podnikového řízení mají také nepřímé konsekvence pro všechny. Pěkně to ilustruje novinka v mém vlastním oboru. Řada velkých korporací se v poslední době proaktivně stará o ekologickou stopu svých dodavatelů. Kupříkladu někteří výrobci spotřebního zboží nakupují pouze papír ze dřeva vytěženého podle nadstandardních pravidel zdravého hospodaření. Přínos pro přírodu začíná být srovnatelný s legislativou. Korporace jsou sice – podobně jako třeba média nebo politické strany – soukromé instituce. Nicméně jejich život patří k důležitým rozměrům naší společnosti.
Neměli bychom o něm vést rozpravu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 51 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
