Umění pro republiku

Byl to jeden ze symbolů hrdosti mladého státu: Masarykova věž samostatnosti stojící na kopci v Hořicích v Podkrkonoší. V létě 1926 přijel její základní kámen poklepat první československý prezident a následující léta stoupala k nebi, aby připomínala, co jsme byli ochotni obětovat za svobodu a jak vidíme svou budoucnost. Pískovcový monument od učitele na místní proslulé sochařsko-kamenické škole Františka Blažka byl v dolní části tvořen pietní síní obloženou výjevy z bojů legionářů na frontách první světové války; to pro připomenutí, na jakých základech stát stojí. A nahoře měl být zakončen vyhlídkovým ochozem, který by sloužil jako letecký maják pro linku mezi Prahou a Varšavou; to jako důkaz našeho moderního rozvoje.

Práce na památníku s náročnou sochařskou výzdobou se přes všemožné státní dotace zastavily v polovině. Když se věž vyšplhala do pětadvaceti metrů, přišla nacistická okupace následovaná komunistickou totalitou. Do původně plánovaných čtyřiceti metrů má tato unikátní stavba došplhat až nyní. V červnu 2018 nové poklepání zahájí její dostavbu, a jak prohlásil hejtman Královéhradeckého kraje Jiří Štěpán, který dílo společně s městem hradí, v roce stého výročí založení Československa to bude vyjádření „sepětí první republiky s dnešní dobou“.

Jaká ale ta dnešní doba je? O ideálech první republiky máme jasno právě díky podobným projektům, jakým je Masarykova věž. Veřejné památníky a budovy rozeseté během pouhých dvaceti let po celé zemi doteď připomínají…