Vymést kulturu vyhazování

Co se stane s vyhozenou sukní? Módní oblečení už z ní nikdy nebude, v lepším případě skončí jako izolace trubek. A z lahve od šamponu se možná udělá dlaždice na zahradu. V Česku se sice zrecykluje zhruba čtvrtina komunálního odpadu, jedná se však vesměs o takzvaný downcycling, kdy nové produkty mají nižší kvalitu než ty původní. Většina vyhozených věcí ovšem skončí na skládce či ve spalovně. O tom, co se s výrobkem stane, když se vyhodí, se přitom do velké míry rozhoduje hned na začátku: u designéra.

A zdá se, že na firmy a jejich návrháře začíná tahle odpovědnost doléhat. Zachránit před výčitkami svědomí by je mohl nový způsob uvažování: nevyrábět věci, které se záhy změní v odpad. Evropská unie to nazývá cirkulární ekonomika, firma Nike tomu říká „closed look“, tedy uzavřený okruh, Američané zavedli pojem „cradle to cradle“.

 Konec linearity

„Kultura vyhazování je u konce,“ souhlasí Vladimír Víšek, manažer pro udržitelný rozvoj firmy Ikea pro Českou republiku a Maďarsko. Pronáší to v trochu zastrčeném koutě obchodního domu na Zličíně, svědky jsou mu stará pohovka a použitý stolek pod televizi, které tu jsou na prodej. Firma totiž v Praze na Zličíně zavedla zpětný odběr svého starého nábytku. Prodává jej dál a tím chce udělat aspoň malý krok proti kultuře vyhazování. Dát nábytku druhý život – což je i název projektu.

Odpady jednou budou vnímány jako zdroje a oběh věcí se stane normou.

Je to samozřejmě trochu…