Západ se rozdělil. V posledních dvanácti měsících se poprvé od druhé světové války objevil jasný příkop mezi kontinentální Evropou a anglosaským světem. Ve Spojených státech se vlády chopil Donald Trump. V Evropě se začalo skutečně a naostro vyjednávat mezi Velkou Británií a Evropskou unií o podmínkách rozchodu vynuceného britským celonárodním referendem. Obě události mají společného jmenovatele: v anglosaských zemích dokázali v rozhodujících kláních zvítězit populisté. V Evropě, tedy alespoň v její západní části, nikoli. I tady radikálové posilují a jejich vliv na dění roste, nikde však dosud nezískali rozhodující převahu.
Proti všem
Západní Evropa si vlastně letos nevedla vůbec špatně. Především se nenaplnily obavy, že se kontinentem prožene vlna vítězství „nesystémových“ stran. Nizozemsko a Rakousko obstály. Ve Francii zasadil Emmanuel Macron pravicovým radikálům Marine Le Pen zdrcující porážku nejen v prezidentských, ale následně i v parlamentních volbách. V Německu zvítězila podle očekávání Angela Merkel.
Takto viděno se vlastně západní část kontinentu vynořuje z chaosu uplynulých měsíců jako bašta tradiční liberální demokracie. Kontinent navíc překonal ekonomickou krizi a vyhlídky eurozóny jsou nejoptimističtější za dlouhá léta. Pozoruhodná byla také jednota evropských zemí: dokázaly držet jednotný postoj nejen vůči Londýnu, ale také tváří v tvář katalánským separatistům z Barcelony, kteří se Evropskou unii pokoušeli…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
