Tomuhle nebudete rozumět

V Katalánsku se minulý týden v řádu hodin zhroutilo něco, co jedni považovali za pokus o státní převrat a druzí za vyvrcholení boje o samostatnost. Následovalo pár dní relativního klidu a týden byl zakončen novým výbuchem nevraživosti. Tentokrát jedni mluví o politicky motivované soudní zvůli a druzí o demokratickém výkonu spravedlnosti. Jisté je, že Katalánsko teď ovládá ústřední španělská vláda, osm bývalých ministrů regionální katalánské vlády sedí za mřížemi a zbytek ministerské sestavy v čele s odvolaným premiérem Carlesem Puigdemontem se ukrývá v Bruselu.

Něco tady nehraje

Stoupenci katalánské nezávislosti dosáhli splnění svého snu a překvapivě rychle o něj zase přišli. „Katalánská republika“ byla vyhlášena předminulý pátek. Premiér Puigdemont se k nebezpečnému činu rozhodoval bolestivě. Od středečního večera se nejdříve sedmnáct hodin radil s vlastní vládou a (podle všeho) vyjednával s Madridem. Ráno se Španělskem roznesla zpráva, že na vyhlášení nezávislosti rezignoval a že pod hrozbou uvalení přímé správy Madridu raději vypíše předčasné volby. Strhla se mela. V ulicích demonstrovali vysokoškoláci, kteří obdiv k premiérovi rychle vystřídali hesly o zradě. Poslanci nejradikálnější nacionalistické strany ve svých tweetech přirovnávali Puigdemonta k Jidášovi. Konečné prohlášení se očekávalo v jednu hodinu. Pak ve dvě hodiny. Pak v pět hodin. Když Puigdemont přece jen předstoupil před veřejnost, oznámil, že nakonec volby nebudou. O dalším postupu měl…