Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Editorial, Redakce

Sebevědomá deklarace

Zdánlivě technicistní dohoda je pro nás návodem, jak i dnes řešit složitá témata

Helmut Kohl ve Wismaru, 1989, těsně před pádem Berlínské zdi • Autor: Profimedia.cz
Helmut Kohl ve Wismaru, 1989, těsně před pádem Berlínské zdi • Autor: Profimedia.cz
0:00
Přehrávač
Poslechnout článek

Česká televize připravila minulý týden několik velmi zajímavých pořadů a rozhovorů k dvacátému výročí česko-německé deklarace. Je dobře, že se tato zdánlivě technicistní dohoda ve zpravodajství připomíná, protože je pro nás návodem, jak i dnes řešit složitá témata.

Před dvaceti lety jsme v Respektu vznik deklarace hodnotili těmito slovy: „Kritické hlasy v Česku se soustřeďují na terminologii dokumentu – na výrazy jako křivdy, vyhánění a nucené vysídlení. Ať už mají pravdu, nebo ne, jisté je, že pravda deklarace spočívá v něčem jiném. Jde o první dokument uzavřený mezi Českem a Německem, ve kterém se obě strany shodly ve společném pohledu na vzájemné dějiny, ve kterém obě strany mají pravdu. Obě strany vzájemně uznávají svůj právní řád. Obě strany už nebudou vytahovat politické a právní otázky pocházející z minulosti. A to je úspěch, který stojí za kompromisy v terminologii.“

A uplynulý čas ukazuje, že tomu tak skutečně bylo. Aniž by se popírala či potlačovala historie, stojí za to se soustředit především na budoucnost. Té totiž vtiskáváme tvář my, a ne naši předci, není se na co vymlouvat.

Když deklarace vznikala, vytahovali její odpůrci všemožné strašáky, aby se veřejnost vylekala. Třeba to, že otevírá dveře vyhnaným sudetským Němcům, aby se dožadovali navrácení svých konfiskovaných majetků, protože jim o nic jiného nejde. Ale vlastně žádné z těch varovných proroctví se nenaplnilo.

Deklarace byla velkým výkonem tehdejší české diplomacie a odráží její odvahu, a také jistou míru idealismu, že máme opustit styl uvažování malých, ukřivděných a chovat se jako sebevědomý partner. A součástí důvěry je i to, že netrváte na kdejakém slovíčkaření, protože věříte především motivům svého „společníka“. Tehdy se nám to vyplatilo a není důvod, proč by se nám podobný přístup neměl vyplatit i v budoucnosti.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Text vyšel v Respektu 4/2017 pod titulkem Sebevědomá deklarace