Před rokem se v jednom zapadlém koutu Sudet setkali čeští a němečtí spisovatelé, výtvarníci, architekti, hudebníci a historici, aby se na paměti zbavené místo podívali perspektivou svého oboru. Čekala je tam hrstka místních – organizátoři, několik uměnímilovných patriotů nebo poslední žijící rodačka ze zaniklé osady Hraničky, kterou po vysídlení původních obyvatel armáda srovnala se zemí. Jinak ale stál tavicí kotlík tohoto setkání na vyhaslém ohništi nezájmu většiny místních, kterým minulost kraje, do něhož se po válce přistěhovali, dosud nijak nechyběla. Naštěstí. Taky mohl stát ve výhni nacionalistických nálad.
Loni jsme se z toho místa rozjížděli plní dojmů ze střetu s krajinou, která, byl-li člověk ochoten jí naslouchat, vydávala své příběhy i tam, kde – často doslova – nic nebylo. Teď jsme se sjeli zpět, abychom jí něco z toho zážitku vrátili.
Architekty přitahovala především zaniklá duchovní místa, a tak u Bílé Vody vyrostla křížová cesta k nově zbudované kapli, v Zálesí zas portál strženého kostela sv. Barbory s dechberoucím nočním videomappingem. Proměnil se i park za vyvlastněným vlčickým zámkem, který zabydlely objekty a audioinstalace, během autorských čtení pak ožily dávno zapomenuté příběhy. Třeba ten českého kněze Hieronyma Pavlika, jehož pro mystické básně opěvující genia loci pohraničních hor tolik ctili jeho němečtí farníci. V roce 1938 ho umučilo gestapo, když však s koncem války odsunuli starousedlíky, zmizela i vzpomínka na něj. Jeho osud v místním…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
