Když Donald Trump sdělil světu, že Spojené státy odstoupí od pařížské klimatické dohody, naskytla se příležitost, jak vyjádřit nevoli vůči nebezpečně prostoduchému buranskému prezidentovi. Z kritiky však vyšlo najevo i něco jiného: rozdíly v přístupech světových politiků k environmentálním problémům.
Francouzský prezident Emmanuel Macron promluvil z Elysejského paláce anglicky – věc výjimečná a výmluvná. Skončil parafrází hesla Donalda Trumpa „Make America great again!“, výzvou „Make our planet great again!“. Ke spolupráci nepozval filozofy a heterodoxní ekonomy, hledající cestu zmírněním lidských nároků; oslovil vědce a inženýry, kteří spatřují záchranu Země v opravných zásazích člověka. Předpokládají, že se jim planeta podvolí, tak jako habry stříhané ve versailleských zahradách.
Papež nevystoupil s veřejným prohlášením. Na obecné úrovni, která hlavě církve náleží, je kritické Františkovo stanovisko předem obsaženo v encyklice Laudato si’. K ní se uchýlili dotázaní vatikánští tajemníci. O stavu environmentální diskuse v papežské akademii svědčí, že z průlomového textu vybrali pasáže o rizicích klimatických změn pro lidské zdraví. Spis se zatím nedočkal teologické diskuse, z níž by vyšla najevo složitost environmentálních otázek, a tak se hodil jako papežův dárek první dámě Melanii s nadějí, že si v něm s manželem počtou.
Angela Merkel se zlobí: „Rozhodnutí Spojených států odstoupit od pařížské dohody je nanejvýš politováníhodné. A to se ještě vyjadřuji velice…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
