Kdo se bojí, nemusí se pak tolik obávat
Trápit se, cítit úzkost z budoucnosti a z toho, co může přinést, je riskantní. Pokud někdo takovým černým myšlenkám propadá často a příliš, může si tím vykoledovat deprese, zdravotní problémy, někdy i duševní nemoc. Ale jak ví každý, kdo do téhle spirály někdy upadl, není lehké přestat. Obligátní „netrap se tím“ většině lidí nepomáhá. Nyní však dva psychologové z Kalifornské univerzity uveřejnili v internetovém žurnálu Social and Personality Psychology Compass studii, která se zabývá kladnými stránkami takového trápení. Píše o tom NYMag.com.
Podle kalifornských vědců jsou starosti něčím, co bychom neměli zahánět a potlačovat, ale naopak vědomě je ve své mysli vítat – tedy ve střídmé a neobsesivní formě. Obavy z nepříjemných následků či událostí totiž vedou jejich „majitele“ k poznatku, že je nutné pro jejich odvrácení něco podniknout. To probouzí aktivitu, která tyto starosti utišuje, a navíc to posiluje schopnost efektivně nahlížet i na překážky, které se plánům mohou postavit do cesty.
Kate Sweeny a Michael Dooley definují starost jako „nepříjemný emocionální stav vyvolaný neodbytnými obavami o budoucnost“. Server NYMag.com k tomu zmiňuje dvacet let starý výzkum psychologů, kteří zadali dobrovolníkům jednoduchou otázku: Jak starosti a obavy zasahují váš život? Na prvním místě skončilo rozrušení způsobující nesoustředěnost a chaos, na druhém pak to, že člověk optikou starostí vidí problém větší, než ve skutečnosti je. Potlačovat starosti a snažit se na ně „nemyslet“ ale nepomáhá – vynořují se znovu s nezmenšenou silou.
Starosti byste měli ve své mysli vítat.
Ve stejném průzkumu dostali respondenti otázku, jaké pozitivní hodnoty jim přehnaná starostlivost přináší. Většina se shodla, že tak dokáže svůj život lépe organizovat, analyticky myslet a být svědomitější. „Úzkostní lidé se samozřejmě snaží vyhnout negativním scénářům,“ cituje NYMag.com autory výzkumu, „a nejen to. Současně s tím snižují nutkavou potřebu cítit starost. Například úzkost z výsledku pracovního pohovoru může člověka přimět k delší a lepší přípravě nebo k preventivnímu pátrání po jiných volných místech, což v důsledku sníží strach z toho, jak pohovor dopadne.“
Takže čím víc se bojíte, tím líp se připravujete – a tím míň se nakonec potřebujete bát. A když plán ani příprava nepomůžou a obavy se naplní, aspoň jste na ně připraveni. Jak píše Cari Romm v New York Magazine: úzkostného člověka nemůže žádná špatná zpráva příliš překvapit. A když to nakonec dopadne dobře, zdá se to po všech těch předchozích starostech a obavách ještě skvělejší a báječnější, než to reálně je.
„Považujte svoji úzkostnost za něco jako obranný pesimismus,“ radí Cari Romm. „Svět vám staví do cesty spoustu tíživostí i kravin a není od věci mít proti nim emocionální brnění. A právě tím mohou být obavy. Zachází-li se s nimi správně, fungují jako štít mezi životem a všemi těmi strašidelnostmi, které si představujete.“
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
