Vegetariánka

Kdo někdy byl na filmu korejského režiséra Kim Ki-duka, ten tohle zná. Obyčejní lidé dělají nepochopitelné věci – a okolí se tváří, že je vše naprosto v pořádku. Mezinárodní Man Bookerovou cenou loni vyznamenaný román Vegetariánka nabízí podobný zážitek. Jonghje má jedné noci sen, kvůli němuž přestane jíst maso. Nejdřív to rozzlobí manžela, později rozdělí celou rodinu; v Koreji je maso snad ještě samozřejmější položkou jídelníčku než v omaštěném Česku, a správná žena by se navíc měla řádně starat o svého muže. Inghje je pravým opakem své sestry, totální hospodyňka s podnikatelským duchem, která se o Jonghje později začne starat – přestože novopečená vegetariánka zničila svoje i její manželství.

Postupně Jonghje přestává jíst úplně, ke konci je maximálně pasivní; ani se nehýbe. Inghje naopak až zarputile dokonale pečuje o sestru mizející před očima i o malého synka. Obě přitom reagují na stejný podnět. Vegetariánka – sestavená z krátkých, na sebe navazujících novel, jež Han Kang zveřejňovala v letech 2004 a 2005 – totiž mate názvem. Těžiště nespočívá v ohmatávání nutričních korejských stereotypů, ale ženského údělu a skryté společenské agrese. Nejde o dietu, nýbrž o rod. Otec Jonghje i Inghje, stejně jako muži v okolí, vidí v sestrách manažerky rodiny, podporovatelky, pečovatelky, případně vzrušující pigmentové skvrny.

Zatímco euroamerická kultura i popkultura už vzala reflexi vlastního přístupu k ženství víceméně za jedno z klíčových témat, korejská…