Wildersův efekt
Nizozemci jako první u voleb otestují, jak silný je hlas současných evropských populistů
Heslo zní „Stop islámu“, kampaň kritizuje mainstreamové politiky jako arogantní elitáře, oslavuje brexit i vítězství Donalda Trumpa a slibuje, že vyčistí politickou žumpu v zemi. Jsme v Evropě a – schválně – kdo to je? Mohla by to být šéfka francouzské Národní fronty Marine Le Pen, mohl by to být lídr rakouských Svobodných. A mohlo by to být takřka kdekoli. Populisté napříč evropskými státy mají zaměnitelné mimikry a v éře voličské frustrace a postpravdy se jim mimořádně daří.
Po americkém podzimu se před Evropou otevřelo horkých dvanáct měsíců, které otestují odolnost jejích obyvatel vůči prodavačům jednoduchých receptů. Do ostrého startu zbývá už jen týden: 15. března jdou volit Nizozemci, zakladatelé NATO a EU, jimž učaroval muž stavící svůj úspěch mimo jiné na kritice evropského sjednocování a slibu, že „zastaví islám“ v zemi. Průzkumy říkají, že Geert Wilders bude mít z voleb radost.
MH17 nevadí
Nizozemskou kampaň rámovaly stejné fenomény, které provázely americké volby a o nichž se mluví v souvislosti s francouzským a německým parlamentním hlasováním později v průběhu roku. Nizozemská rozvědka letos v lednu oznámila, že se sítě několika vládních institucí v uplynulých měsících staly terčem hackerských útoků od „cizích státních útvarů a zejména Ruska“. Podařilo se je sice odrazit, protože ale ministr vnitra veřejně sdělil, že nebude možné stoprocentně garantovat ochranu voleb před obdobnými útoky, Nizozemci v únoru rozhodli, že sčítání hlasů úplně odpojí…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studně
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
