Svět, kde prší uhlovodíky

Z oranžové mlhy se noří horské hřebeny, síť říčních údolí, černošedé šikmé plochy připomínající suťové svahy. Tmavou krajinu narušují světlé skvrny, nejspíš z vodního ledu. Po přistání, v přítmí připomínajícím soumrak pošmourného dne, ukazují fotografie pláň pokrytou okrouhlými balvany i oblázky. Přes zorné pole přejde stín padáku. Na obloze září malý rudý kotouček slunce. Skoro jako na Zemi; tenhle svět se však nachází miliardu kilometrů od modré planety a stěží může být odlišnější.

Huygens, přistávací modul sondy Cassini, dosedl na povrch Saturnova měsíce Titanu v lednu 2005. Údaje z dosud jediného přistání ve vnější sluneční soustavě vědci vyhodnocovali léta a ještě nejsou u konce. Začátkem letošního roku představili nové video obohacené o dosud neznámé snímky pořízené právě během sestupu a po dosednutí. Asi čtyřminutový film nabízí nejpodrobnější a nejrealističtější pohled na chladný svět, kde teplota na povrchu je minus 180 stupňů Celsia, prší tu uhlovodíky a v řekách teče místo vody kapalný zemní plyn.

Přistávací modul Huygens měl na starosti geofyzik Christophe Sotin, jeden z vedoucích vědců v americké Laboratoři tryskového pohonu (JPL), která pro NASA vyvíjí robotické sondy a zajišťuje jejich vědecký program. I díky němu se výzkum Titanu stal jednou z nejúspěšnějších misí v…