Itálie byla dlouho největší hrozbou pro přežití eura a Evropskou unii. Její HDP na hlavu zůstal stát na úrovni konce devadesátých let. Její pracovní trh je zatuhlý. Její banky jsou plné nevýnosných úvěrů. Stát zatěžuje druhý největší dluh v eurozóně, 133 procent HDP. Kdyby Itálie přestala splácet, byla by na záchranu příliš velká.
A právě proto se vkládají obrovské naděje do mladého premiéra Mattea Renziho. Podle něj je největším skrytým problémem Itálie paralýza jejích institucí, a na 4. prosince proto vyhlásil referendum o změnách ústavy, které odeberou moc regionům a Senát podřídí dolní komoře parlamentu, Poslanecké sněmovně. To, spolu s novým volebním zákonem, který má nejsilnější straně zajistit většinu, by dalo Renzimu sílu k prosazení reforem, které Itálie nezbytně potřebuje, nebo aspoň jak on tvrdí.
Změny, které premiér Renzi připravil, jsou nedemokratické.
Renzi řekl, že když referendum neuspěje, odstoupí. Investoři a mnohé evropské vlády mají obavy, že rozhodnutí „ne“ udělá z Itálie po brexitu a zvolení Donalda Trumpa „třetí domino“ v rozvracení mezinárodního řádu. A přesto jsou tyto noviny přesvědčeny, že Italové by měli Renziho návrhy odmítnout.
Premiérův dodatek ústavy neřeší hlavní problém, jímž je neochota Itálie k reformám. A nad všemi druhotnými přínosy převažují nevýhody – vedle všech rizik i to, že ve snaze o odstranění nestability, která dala Itálii od roku 1945 pětašedesát vlád, si země vytvoří zvoleného…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 52 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
