Od věci•1. 10. 2016•3 minuty

Barbie na vozíku

Britská novinářka Rebecca Atkinson je zakladatelkou kampaně Toy Like Me, Hračka jako já, která cílí především na děti, jež vyrůstají s nějakým handicapem, ale nevidí kolem sebe hračky, které by jim byly podobné. „Je to směšné, na světě je asi 150 milionů dětí s různým postižením, ale dosud tu nebyla ani jedna Barbie s naslouchátky,“ říká.

Albína Mrázová

Proč by dítě s handicapem mělo mít taky hračku s „postižením“?

Já sama jsem vyrůstala s naslouchátky. Nikdo jiný je ve třídě neměl. Ale neviděla jsem je ani na žádné panence, plyšákovi nebo jiné hračce. Připadala jsem si divná.

↓ INZERCE

Jsou „postižené“ hračky určené čistě pro děti s postižením?

To určitě ne, naopak. I zdravé děti by měly vědět, že jsou mezi námi lidé, kteří musí nosit naslouchátka, aby slyšeli stejně jako ony, nebo kteří mají jen jednu ruku či místo nohy protézu. Hlavně nám šlo ale o to, abychom děti s postižením neizolovali od ostatních jen proto, že hračkářský průmysl říká, že handicap není dostatečně mainstreamový.

To říká?

Od roku 1978 vyrobila firma Lego více než tři miliardy populárních panáčků, kteří pasují do stavebnic; do letoška však ani jednoho, který by byl s nějakým handicapem a se kterým by se dítě mohlo ztotožnit. To se naší kampaní změnilo.

Bylo to obtížné?

Bylo jednoduché najít rodiče, kteří chtěli pro svoje děti i tyhle hračky. A právě oni to změnili. Začali podepisovat petice pro hračkářské firmy, aby mezi jejich výrobky patřily i ty s handicapem. Petici pro Lego podepsalo více než 20 tisíc lidí, pro Playmobil 50 tisíc… Letos v lednu tak Lego vyrobilo prvního panáčka na vozíčku.