Co když je politický chaos známkou síly?

Debaty tady na Světovém ekonomickém fóru v Davosu sice začínají globální ekonomikou, dříve nebo později se ale vždy stočí k Donaldu Trumpovi. Republikánské primárky zajímají každého. Někteří se stále ještě dobře baví, mnozí z těch, s nimiž jsem mluvil, však začínají mít strach. Jak mi řekl jeden evropský generální ředitel: „Vstupujeme do velmi složitého světa. Potřebujeme mít u kormidla někoho dospělého.“

Tušení „složitého světa“ je cítit všude. Podobné napětí nebylo ve vzduchu od globální ekonomické krize. Obavy se odrážejí na světových akciových trzích, jež společně ztratily od počátku roku biliony dolarů. Lidé stále věří, že k nejhoršímu nedojde. Čína se nezhroutí, Amerika nevstoupí do recese, Evropa se nerozpadne. V nedávné minulosti se už ale spletli mnohokrát.

Bývalý náměstek amerického ministra financí Roger Altman mi připomenul, že jen velmi málo expertů předpovídalo zhroucení cen ropy a komodit stejně jako zpomalení Číny nebo propad Brazílie, Jižní Afriky a mnoha dalších rozvíjejících se trhů. Nikdo netušil, že i když Amerika dosáhne plné zaměstnanosti, mzdy nezačnou stoupat a úrokové sazby zůstanou nízké. A nikdo nepředpovídal nástup Islámského státu a jeho schopnost inspirovat teroristické útoky daleko mimo oblast Blízkého východu.

Altman si klade otázku, zda nenastala chvíle, kterou ve své knize Šok z budoucnosti předvídal v sedmdesátých letech minulého století Alvin Toffler. Světový systém bude podle něj tak složitý a bude se tak rychle…