Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Komentáře

Protestsong naruby

V tuzemském popu se vynořují stejní populisté jako na politické scéně

Snimek obrazovky porizeny 2016-08-29 203801
Vilém Čok přemítá nad uprchlíky • Autor: youtube

Výjimečně odemykáme komentář z aktuálního vydání týdeníku Respekt.


Reklama
Reklama

 

Ať mír dál zůstává s touto krajinou. Zloba, závist, zášť, strach a svár, ty ať pominou, ať už pominou.“ To jsou slova písně vzdorující vojenské invazi do Československa v roce 1968. O 21 let později ji Marta Kubišová s nemenší naléhavostí zpívala z balkonu Melantrichu na Václavském náměstí. Není jiná popová píseň, která by měla v našich dějinách tak výsostné postavení. Modlitba pro Martu je psaná do těžkých chvil, přitom plná důstojnosti a naděje. I proto je to skladba, se kterou se šetří, nehodí se ke každodennímu poslechu: má své chvíle, kdy by měla být slyšet.

Podle Olivie Žižkové ta chvíle přišla minulý týden. Zpěvačka, která se během letošních prázdnin proslavila bizarním internetovým virálem Evropo, dýchej, v němž líčí „krvavý uprchlický výlet“, proměnila humanistické poselství Modlitby pro Martu v očividný manifest nacionalismu. Takřka ve stejnou dobu jiná okrajová figura českého showbyznysu, Vilém Čok, zavěsila na síť píseň Zástupy zástupů, kde hlásá: „Držme identitu vlastního národa. Nový patrioty nám každý jaro dá.“

Rádi by se viděli jako odvážní hlasatelé „nepříjemných pravd.“

Tweetni to

Obě tato hudebně i vizuálně pokleslá díla měla premiéru ve dnech, kdy do Česka přijelo pouhopouhých osm uprchlíků. A jestli mají Žižková a Čok něco společného, pak to, že příliš nestojí o to, aby „strach a svár pominuly“, naopak je vědomě živí.

„Mám z toho depky, radši snad holý lebky. A číra barevný než hábity černý,“ rýmuje Žižková v Evropo, dýchej. Nedávný úspěch skupiny Ortel v anketě Český slavík ukázal, že hudbě s xenofobním a nacionalistickým nábojem u nás nestojí nic v cestě, a dokonce má velkou šanci na úspěch nejen na sítích, ale i v televizi.

Za hranou korektnosti

Trendem letošního roku tak je pronikání těchto postojů mimo neonacistickou scénu a vymezené subkultury. Zachází se tu pouze s popovějším zvukem a jazykem, který sice je radikální, ale dává si pozor, aby výrazně nepřekračoval mantinely politické korektnosti. V tomto smyslu se Žižková, Čok, ale také Aleš Brichta nebo jiná hvězda YouTube, Dominika Myslivcová, ocitají ve společnosti politických populistů typu Konvička nebo Okamura.

https://www.youtube.com/watch?v=6ldxZVBQe2A

Nejspíš by se rádi viděli jako autoři protestsongů a odvážní hlasatelé „nepříjemných pravd“. Přitom je ale zrazuje už samotný kontext a životní příběh, v němž své – možná vážně míněné – skladby prezentují. Žižková už v minulosti vyzkoušela mnoho způsobů, jak se proslavit – od talentových soutěží po revival Darinky Rolincové. Čok zase singlem Zástupy zástupů uvádí novinkové album, které se jmenuje Zbožňuju tvou buchtu.

Žánr protestsongů v podstatě nezná jiné typy písní než ty, které popisují sociální nerovnost a nespravedlnost, ty, které volají po míru, jednotě a solidaritě. Zatímco každé angažované umění probouzí odvahu, důstojnost a dovoluje publiku na chvíli zapomenout na vlastní slabost a strach, všichni představitelé českého antiuprchlického popu naopak sázejí na zveličování obav.

https://www.youtube.com/watch?v=meXpKEhXKxw

Žižková v rozhovoru pro DVTV tvrdila, že se necítí bezpečně v pražském metru a pořídí si zbrojní pas, Čok dramaticky zpívá o zástupech milionů tam, kde ve skutečnosti přichází osm lidí. Je evidentní, že českou společností cloumají strachy a nejistoty, které je třeba brát vážně, zároveň nikdo příliš neví, co si s nimi počít.

V politice, která se dnes leckdy podobá showbyznysu, se této bezradnosti odjakživa chytali populisté, aby dále jitřili strach. V českém popu je to však relativně nový jev, přesto lze doufat, že se přežene. Třeba tak, že někdo talentovaný opět složí píseň stejně silnou, přesnou a univerzální, jako je Modlitba pro Martu.

Čtěte také: Proč se nevysmívat Olivii Žižkové

 

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Pavel Turek

redaktor, kultura

turek
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1362
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte