Šéfovi to neříkej
O čem Češi v práci nemluví a proč by jejich mlčení mělo zajímat vedení firem
Když píchnete do vosího hnízda, víte to obvykle okamžitě. Záhy poté, co Tomáš Ervín Dombrovský, analytik společnosti LMC provozující kariérní portál Jobs.cz, rozeslal mezi tři tisícovky tuzemských společností jeden z mnoha dotazníků, jimiž firma soustavně mapuje český pracovní trh, bylo jasné, že otevřel velmi citlivé téma. Obvykle ochotně reaguje čtvrtina oslovených, tentokrát dorazila po urgencích jen necelá desetina odpovědí – a často poněkud nedůtklivých. „Chodily nám komentáře: prý co si to vůbec dovolujeme se na něco takového ptát, tyhle věci do pracovního prostředí nepatří,“ říká Dombrovský.
Dosud nepublikovaný výzkum zjišťoval, zda a jak tuzemské firmy reagují na projevy náboženského přesvědčení a víry svých zaměstnanců. Ukázalo se, že zpravidla nijak, protože zaměstnanci si tyto věci nechávají pro sebe. A nejen je: z dalších pramenů vyplývá, že se Češi neradi svěřují i s mnoha jinými věcmi.
Zmíněná nedůtklivost manažerů a jejich neochota odpovídat je přitom vlastně přiznáním slabosti. Firmy, kde spolu lidé mluví jen o banalitách a o kolegovi u vedlejšího stolu člověk neví zhola nic, fungují totiž hůře než ty, kde se nosí jistá upřímnost a otevřenost.
Kdo Čechům vadí
Výsledky, které Dombrovský a jeho kolegové z výzkumu vyčetli, potvrzují i jiní znalci pracovního trhu: „Za dvacet let lektorské a konzultantské praxe si nevybavuji nikoho, kdo by v práci mluvil o své víře,“ říká Norbert Riethof, psycholog, kouč a šéf společnosti Coaching Systems. I v…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
