Když se zeptáte Němců, jak by lidé měli reagovat na terorismus, většina jich bude pravděpodobně souhlasit s názorem historika Herfrieda Münklera, že nejvhodnější je „heroische Gelassenheit“ – hrdinský klid. Když jiné země vyhlašují války terorismu a téměř permanentní nouzové stavy, oni říkají: Pochmurné dějiny Německa nás naučily nepřehánět. Skeptikové obvykle namítali, že takové řeči jsou od Německa laciné, protože tato země byla ušetřena velkých útoků, které postihly Ameriku, Francii, Turecko a jiné země. To se však nedávno – během jediného týdne – změnilo; Německo se stalo terčem čtyř velmi odlišných útoků.
Nejdříve 18. července napadl osmnáctiletý běženec z Afghánistánu nožem a sekyrou čtyři cestující ve vlaku a dalšího na nástupišti. Čtyři dny poté začal německý mladík íránského původu střílet v nákupním centru v Mnichově, a než se zastřelil, zranil více než 30 lidí a devět zabil. O dva dny později zavraždil uprchlík ze Sýrie mačetou těhotnou ženu – policie sdělila, že příčinou byly „potíže ve vztahu“. Téhož dne večer se na jiném místě Německa pokusil další syrský uprchlík vniknout na koncert s batohem plným výbušnin. Když ho tam pořadatelé nepustili, odpálil se a výbuchem zranil 12 lidí.
Nespekulujte
Němci po každém takovém útoku znervózní. V prvních hodinách po řádění v Mnichově nastala krátká panika – sociálními médii se totiž šířily fámy, že na útěku jsou tři útočníci, nikoli jeden. Dva tisíce tři sta mnichovských policistů se muselo vypořádat se 4300…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
