Jedna paní povídala (doslovný záznam): Taková blbost. Mladá od sousedů si našla kluka. Pokérovanej jak zombie. Prej Milda. V pondělí se s nim vedla. V úterý jsem ji neviděla – nešla jsem ani na ulici, protože jsem koukala na Ulici. Ve středu s klukem vedli psa. Prej Vilda. Ve čtvrtek měla na předloktí nápis Milda a Vilda. Prej kérka. Taková blbost. Ve čtvrtek jsem spěchala z ordinace rovnou na Ordinaci. V pátek byl Milda pryč i s Vildou a holka brečí, že to byla blbost.
Náš komentář: Existuje víc možností co s tetováním, které se tetovanému jeví náhle jako „blbost“. Odstranit laserem – drahá, přetetovat – omezená, anebo zcela zakrýt černou barvou – radikální.
Jedna paní: Tak se musí holka začernit. I když je to blbost.
Náš komentář: Ano. Ale nebojme se, černé, takzvané blackout tetování se právě nosí. Po opulenci barevných tetování lze pozorovat návrat k černé jako návrat ke kořenům. Dále: při celkové oblibě tetování, které si lidé pořizují zhruba stejně snadno jako tričko, se toho spoustu pokazilo. Nápisů s pravopisnou chybou nebo jmen dávno vystřídaných girl- a boyfriendů bylo tedy vytetováno dost, hodně tetování zastaralo a okoukalo se a stáhnout je jako triko nejde. Černění je tedy řešení. Kromě toho: začernit se jednou provždy je odvážné, bolestivé a definitivní, a proto do tetování vrací vzrušení, které se za léta z aplikace rutinní jako stříhání nehtů zvolna vytratilo. Při pohledu na člověka, jehož nohy se podobají černým legínám,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
