David Cronenberg (1943)
Torontský rodák dokládá, že dobré filmy se dají točit i v Kanadě. Mezi svými věrnými fanoušky prorazil se snímkem Videodrome, v němž už v roce 1983 předznamenal, jak se může virtuální realita prolnout se skutečností až do té míry, že člověka doslova pozře. Kultovní pověst si nicméně vysloužil až o tři roky později s filmem Moucha. Od té doby každý chytrý člověk ví, že před teleportací je vhodné důkladně prozkoumat, zda jste v teleportu skutečně sami. Po dalších povedených filmech v následujících dekádách (Nahý oběd,Dějiny násilí,Short6 či Východní přísliby) přišla v posledních devíti letech jistá tvůrčí krize. Tu ovšem jeho aktuální pražská retrospektiva decentně pomíjí.
Zdenek Rykr (1900–1940)
Škoda že na tom místě nemá ani pomníček: v obavách z gestapa svůj život Zdenek Rykr dobrovolně ukončil skokem pod rychlík pod barrandovskou skálou. Místo malby vystudoval dějiny umění a klasickou archeologii, přesto se stal výtvarníkem, s jehož dílem se díky propagačním obalům na čokoládách setkáváme dodnes. Dva roky pracoval jako scénograf v Národním divadle, a ačkoli ho avantgarda nikdy úplně nepřijala mezi sebe, jeho surrealismem ovlivněné obrazy a koláže u nás patří k tomu nejlepšímu z dvacátých až třicátých let 20. století.
Karel Nepraš (1932–2002)
Není tady moc umělců, na nichž by bylo tak čitelné, jak odporně jejich…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 14 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
