Rozhovory•14. 5. 2016•9 minut
Navrhuju něco, co brzy nebude potřeba
Je jedním z mála zdejších umělců, kterého lidé poznávají na ulici. U veřejnosti je Maxim Velčovský stále zapsán jako „mladý český designér“, ale tohle označení se už vyčerpává. Letos mu bude čtyřicet, pátým rokem učí na vysoké škole a živí se jako art director v globální firmě. V Moravské galerii v Brně mu teď pořádají první bilanční výstavu s názvem Vše za 39.
Vaši výstavu galerie prodloužila. To je o ni takový zájem?
Prodloužili ji o týden. Už v její polovině tam přišlo pět tisíc lidí, to mě příjemně překvapilo.
Proč název Vše za 39?
Odkazuje to k mému věku a zároveň je to parafráze na výprodeje, kde vybalí všechno vedle sebe, dobré věci vedle blbých. I na mé výstavě můžete najít nějaké kousky, které by tam být ani nemusely. Třeba skleněné srdce, což byla trofej pro Nadaci Terezy Maxové. Plakát k výstavě taky záměrně vypadá jako levný balicí papír.
Je to tedy taková bilance na prahu středního věku. Která svá díla máte nejraději?
Třeba Sněhové vázy. Nabral jsem sníh, vytvaroval ho a pak odlil do sádry. Tím se rozpustil, ale vznikla forma, do které jsem odlil porcelán. Vznikly tak tři vázy, každá jiná, neopakovatelná, vázaná na místo a čas vzniku. Nebo City Shades, to jsou siluety měst vyskládané z produktů vídeňské firmy Lobmeyr, ze sklenic a ověsků na lustry. Udělal jsem je v roce 2008, ale myslím, že pořád fungují. Pro mě jsou důležité i kresby nebo objekty, co jsem dělal třeba v patnácti. Zkoušel jsem intuitivně nějaké nápady, které se pak v mojí práci objevily mnohem později. Někdo se může divit, že jsou na výstavě i zarámované podložky do sešitu, takzvané lenochy. Pro mě to bylo první setkání s abstrakcí. Stejně jako u linií umakartu na školní lavici. Některé věci od té doby stále dopracovávám do konkrétních…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
