Bůh je jediný

Velkolepé plakáty a sochy Saddáma Husajna zmizely už dávno. Teď je v Bagdádu nejčastěji vidět vyobrazení Alího a jeho syna Husajna, které šíité uctívají jako dva legitimní vůdce islámu po smrti proroka Muhammada.

Stovky let přitom byl Bagdád centrem sunnitského chalífátu a ještě za Saddáma byli šíité zatýkáni, když se pokusili vykonat stokilometrovou pouť z hlavního města do svatého města šíitů Karbaly. Dnes se z Bagdádu stalo jednoznačně šíitské město. O velkém šíitském svátku Ašúrá se na zmíněnou pouť vydává tolik lidí, že do hlavních ulic Bagdádu nesmějí auta. Rakve šíit- ských bojovníků padlých v bitvách proti sunnitským džihádistům se vezou v průvodu aut a taxíků k pohřbu do Nadžafu, dalšího svatého města šíitů, které leží asi 160 kilometrů na jihu. Bagdádští sunnité – ti, kteří zůstali a nevyhnala je léta násilí mezi sousedy – považují vítězoslavné chování šíitů za nechutné, dokonce úmyslně zastrašující.

Nový rozkol

Dvě větve islámu se rozdělily v období velké fitny (rozkolu) kvůli nástupnictví po proroku Muhammadovi. Sunnité tvrdí, že vůdcovství přešlo na čtyři prorokovy společníky: Abú Bakra, Umara, Uthmána a až potom na Alího, prorokova bratrance a zetě. Zodpovědnost pak přešla na Umajjovce v Damašku a potom na Abbásovce v Bagdádu. Šíité tvrdí, že následnictví bylo uzurpováno – mělo se předat v rodu prorokově, nejdřív na Alího a pak na Husajna.

Alí byl však zavražděn v Kúfě a je pohřben v nedalekém Nadžafu, zatímco Husajn padl v bitvě proti…