Velké plány, velké problémy

Připravovaná smlouva o obchodu a investicích mezi EU a Spojenými státy (známá pod zkratkou TTIP) byla od svého počátku opředená superlativy. Má to být dosud nejobsáhlejší smlouva, která spojí dvě největší ekonomiky planety a společně vytvoří největší zónu volného obchodu, jakou kdy lidstvo vidělo. Teď se k těmhle „nej“ přidalo další: smlouva čelí zatím největšímu odporu veřejnosti na obou stranách Atlantiku a citelně slábne i nadšení politiků. A to v době, kdy by mělo vyjednávání spět k závěru – minulý týden se uzavřelo další, třinácté vyjednávací kolo.

V odpůrcích smlouvy sílí naděje, že celý projekt prostě skončí, aniž by napáchal škody, před kterými od počátku varují. V jejích příznivcích pak sílí obavy, že krach vyjednávání nepřinese slibovaná pracovní místa a hospodářský růst, a naopak bude znamenat definitivní konec výjimečného spojenectví Evropy a Ameriky.

Co když je to jinak

Připomeňme, že smlouva se vyjednává už tři roky a jejím cílem je odstranit cla a sjednotit normy a standardy, podle kterých se v Unii a Americe vyrábí všechno myslitelné zboží – kosmetika, auta, léky, potraviny nebo oblečení. O zmíněná cla vlastně nejde, v praxi už téměř neexistují anebo jsou velmi nízká. Kamenem úrazu jsou právě „normy a standardy“. Jak Unie, tak Spojené státy mají celou řadu pravidel na ochranu spotřebitele. Ta se od sebe často jen nepatrně liší – výsledkem každopádně je, že výrobek schválený americkými úřady neprojde u těch evropských a naopak. Hlavně pro menší…