Pokud bychom chtěli být škodolibí, řekli bychom, že oslavy pětadvacátých narozenin Občanské demokratické strany vypadaly jako strana sama. Při troše nepozornosti jsme si jich vůbec nemuseli všimnout. Slavilo se decentně a ještě decentněji se přemýšlelo o budoucnosti. Ani pětadvacetiny stranické pravice v Česku nevyprovokovaly žádnou výraznější diskusi, kam by se nejen ODS, ale celá slabá a rozdrobená pravice měla ubírat. Jako by ani nemělo smysl marnit něčím takovým čas.
Od debaty zřejmě mnohé odrazují nejen chabé výsledky, ale také každodenní politické výstupy. Vedení ODS už nenabízí jako svoji vývěsní ceduli reformy, ale témata malých extremistických stran: vyzývá k uzavírání hranic před uprchlíky a škol před zdravotně postiženými dětmi. Extrémní je také rétorika: o spojeneckých lídrech, jako je americký prezident nebo německá kancléřka, mluví na veřejnosti přední figury strany urážlivým stylem, aniž by se to předseda ODS snažil korigovat. Na unijní rovině se občanští demokraté zakopali v pozicích politických uskupení stojících zcela mimo hlavní proud, kde se odehrávají – a ovlivňují – nejdůležitější rozhodnutí.
Ze samotné ODS se během oslav několik pokusů o debatu ozvalo. Hlavní zahraničněpolitický expert Jan Zahradil napsal celou knihu, kde rozebírá, co dál. Směrovek v konkrétních evropských dilematech se ale čtenář nedočká, spíš dávno omletých frází jako: „V evropské legislativě je spousta zbytečností a nesmyslů, pojďme to prořezat a vyhodit, co nepotřebujeme, a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
