Zvolit si jako téma vypořádávání se se zločiny komunismu spáchanými v padesátých letech minulého století znamená, že ke knize bude hodně čtenářů přistupovat s předem utvořeným názorem. Část bude mít autora za antikomunistu, antikomunisté se budou těšit, že to bolševikům někdo nandá.
V tomto ohledu se dá mluvit o štěstí, že kniha nevyšla pod plánovaným názvem Lovci komunistů. O otevřeném čtenáři by si autor mohl nechat zdát, přitom právě takového si Ratajský les žádá. Čtenáře, který neinklinuje k rychlým soudům a bude se zajímat o motivace lidí, řekněme, morálně nevyhraněných a nejednoznačných. Právě tak se je snaží modelovat Aleš Palán, který se v základních rysech inspiroval příběhem Anny Kvášové, komunistické funkcionářky zastřelené 10. ledna 1952.
Po šesti letech
Jihlavský rodák Palán je signatář Charty 77, novinář a spisovatel, který vedl knižní rozhovory s bratry Reynkovými či opatem Tajovským. A v těchto souřadnicích se nachází Ratajský les. Je tu znát pečlivý sběr faktů, ale nejde o převyprávění historie. Palán umí zacházet s jazykem, především s jeho hovorovou vrstvou, román je polyfonií přímých řečí, vnitřních monologů a zpovědí. Jazyk je až překotný a hrubý, ale vždy v souladu s postavou. Občas se Palán v líčení dostává až na hranu krváku, zároveň z žánrových prvků staví moralitu založenou na křesťanském étosu.
Román se změněnými jmény se odehrává ve třech časových rovinách a krátké kapitoly se střídají v pořadí 1958, 2014 a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
