Veřejný prostor města má v sobě mimořádně silný potenciál. Krásně to ukázala Kateřina Šedá v Helsinkách (viz text na str. 40–45). Metropoli Finska, jehož obyvatelé jsou proslulí svojí uzavřeností, dokázala pomocí pouličních muzikantů na několik dní rozehřát vzájemnou vstřícností. Svou akci vytáhla na ulici a oslovila tak lidi, kteří nechodí do galerií či koncertních sálů.
Známe to i z Česka. Stále populárnější akce typu sousedských slavností Zažít město jinak dokazují, že ulice nemusí sloužit jen k pohybu sem a tam, případně k parkování. A pokud veřejný prostor dokážeme oživit, nemáme například důvod ho každý víkend opouštět, abychom si oddechli od rutiny.
Vědí to už i politici. Přesvědčit dnes místní zastupitele k účasti na podobných akcích dá daleko menší práci než ještě před pár lety. Právě díky tomu, že v oživování veřejného prostoru vycítili možnost získat si přízeň voličů, se například nakonec nebude bourat žižkovské nákladové nádraží v Praze a ze stejného důvodu také skoro už ani nespočítáme, kde všude si můžeme venku zahrát na piano.
Jenže veřejný prostor si zaslouží víc než jen předem naplánované projekty. Největší půvab helsinské akce spočíval v tom, že na vás muzikanti v městské dopravě čekali na neodhadnutelných místech a v překvapivém čase. Rutiny se nezbavíte tím, že si její narušení naplánujete. Překonáte ji jen tehdy, když vám ji někdo rozptýlí nečekaně. A s tím v českých městech pracovat neumíme.
Ba naopak. Aktuální vyhlášky, které po…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
