Kuba libre, tentokrát s Raúlem
Česká podpora kubánské opozice zmizela z pražských paláců. To ale neznamená, že nepokračuje
Šéf české diplomacie uspěl, Unie vůči Kubě přitvrdí.“ „Česko se postavilo za Castrovy odpůrce.“ Píšou se roky 2005–2007 a novinové titulky reflektují, že zdejší zahraniční politika plnokrevně podporuje kubánské disidenty a na mezinárodních fórech platíme za hlavní kritiky režimu Fidela Castra. Dnes to působí jako zprávy z minulého století. Na Kubě zrychlily dějiny a dosavadním vrcholem je návštěva Baracka Obamy na ostrově, která vyvedla tamní komunistický režim po mnoha desítkách let z izolace. Proměnou prošli také Češi – pohledem kubánských disidentů není ale posun nijak absolutní. Spíše naopak.
Evropský cukr, český bič
Zdejší zájem o politické vězně na ostrově daleko v Karibiku vždycky působil exoticky, měl však jednoduché vysvětlení. Nasazení prezidenta a někdejšího politického vězně Václava Havla, jenž se s řadou kubánských opozičníků osobně znal, a soukolí lidí z disidentského prostředí, kteří v devadesátých letech ovlivňovali českou zahraniční politiku. Souhra vedla na mezinárodním poli k několika diplomatickým úspěchům, když Češi na půdě OSN opakovaně prosadili rezoluci kritizující potlačování lidských práv na Kubě. Po roce 2004 v tom pokračovali v rámci Evropské unie.
V kubánské realitě však český tlak mnoho věcí nezměnil a politické sankce vůči Kubě evropské státy porušovaly. Když se moci na ostrově ujal na konci roku 2006 Fidelův bratr Raúl Castro a začal zemi pootevírat světu – povolil Kubáncům třeba vlastnit počítače a později i cestovat do…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
