Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Knihy roku 2015

Respekt 51/2015

S potěšením jsem nalistoval Knihy roku 2015. S politováním jsem zjistil, že jste opomněli poezii.

Chápu, že básně jsou v dnešní době na okraji zájmu, ale právě proto nelze rezignovat. Pokud věnujete celou stránku komiksu a dětským knihám (krásné žánry, nic proti), snad by se mohl ušetřit aspoň růžek stránky pro pár veršů. Pro inspiraci vybírám z českých sbírek z letošního roku třeba: Jednu větu Petra Hrušky, Osip míří na jih od Marie Iljašenko, Hemisféry od Kamila Boušky, Orfické linie Adama Borziče, od Radka Malého Všehomír a od Miloše Doležala Ezechiela v kopřivách. Rozumím, že jsou to tipy pod stromek, snažil jsem se tak vybrat ty knihy, jež jsou ještě k dostání. Jinak díky za vaši práci.

Jan Hřídel 

Dopisy / Mateřství
Češky připravuje o práci a peníze

Respekt 51/2015

Reaguji na dopis paní Holcové. V Belgii je mateřská dovolená tři měsíce, ve Finsku devět, abych uvedla alespoň dva příklady zemí, které považujeme za civilizované. Po skončení této dovolené (kdy matky pobírají v podstatě 100 procent platu) jde většina dětí do státních jeslí – jsou tedy Belgičané, Finové a další Západoevropané hůře vychovaní a frustrovanější než Češi? Mají vyšší kriminalitu, více sebevražd, větší počet uživatelů drog? Jsou naše děti lepší než ty belgické a finské, protože s nimi zůstáváme do tří let doma? Není náš hyperprotektivní přístup k dětem spíše historicky a kulturně determinovaný než daný nějakou objektivní potřebou?

První tři roky života jsou jistě v dětství rozhodující, ale znamená to, že v tomto období má být dítě 24 hodin denně jen se svou nejbližší rodinou? Obhajoba české rekordně dlouhé rodičovské dovolené je stále stejná, ale ještě nikdo neprokázal, že české děti jsou na tom v jakémkoli směru lépe než ty ze zemí, kde tak dlouhá rodičovská dovolená není.

Jako matka formovaná českým prostředím si těžko dokážu představit, že bych své dcery dala ve třech měsících do jeslí, ale pro mou belgickou kamarádku to bylo přirozené a divila se, že já se divím. Ona mi zase nechtěla věřit, že české matky jsou doma s dětmi několik let. Při stýskání si nad neschopností českého státu usnadnit matkám zapojení se do práce za důstojných podmínek (hlavně za stejný plat, jako mají muži) bychom se měli zároveň ptát, jak moc o takto dlouhou mateřskou vlastně české matky stojí a kolika z nich současný stav, kdy mohou být doma s několika dětmi klidně i celé desetiletí, vyhovuje.

Barbora Skálová, matka na rodičovské dovolené pracující z domova na částečný úvazek pro osvíceného zaměstnavatele

Knížecí dědička

Respekt 50/2015

V článku z klávesnice Silvie Lauder je symptomatická  nepřesnost. Redaktorka uvádí, že Markéta Adamová je dcera řezníka a švadleny z východočeských Svitav. Svitavy nejsou východočeské, ale západomoravské, neboť leží na Moravě, nikoli v Čechách.

Předpokládám, že paní redaktorku zmátlo, že toto město patří do Pardubického kraje, ale je známo, že krajské zřízení bohužel nerespektuje zemské hranice, a nelze tedy z polohy podle administrativního dělení uvést, ve které zemi hraniční města leží. Krajské zřízení má těch vad více a snad dojde k jeho reformě, která by tuto i další vady odstranila.

JUDr. Kamil Andree

Cesta do hlubin české duše

Respekt 50/2015

Velice mne tato zaujala část článku Silvie Lauder: „,V zahraničí se objevují zajímavé výzkumy o souvislosti krevní skupiny a politických preferencí nebo o tom, jak se mozky konzervativců liší od mozků liberálů,‘ připomíná Michaela Röschová.“

Bohužel se domnívám, že jde o překročení tabu, kdy by se neměly míchat biologické a sociální projevy (identity) osobnosti a dávat je do jakéhokoli vztahu. Jakkoli tento výzkum může být anonymní.

Z historie víme, že nikoli vědecký výzkum, ale i – politicky dobře zdůvodněný – nesmysl dokázal poštvat právě z tohoto důvodu jednu skupinu lidí proti druhé.

Samozřejmě že zjišťované biologické údaje nejsou na první pohled patrné. Nicméně nedělám si jakékoli iluze o utajení zmíněných výzkumů. Myslím si, že by bylo dobré ostře odsoudit pokusy o zjišťování těchto vztahů. Zaprvé, jak už jsem napsal, to považuji za extrémně nebezpečné, zadruhé nevidím praktický důvod to vědět!

Mnohem víc mě ale znepokojuje, že o tento výzkum má zájem vláda, jakkoli demokratická. Přece jen ve mně doutná zbytek iluze, že se vláda zajímá pouze o sociologické údaje, a nikoli o biologické!

Závěrem doufám, že jsem sdělení vašeho článku nepochopil a můj e-mail hodíte do koše. Nechci domýšlet opačný případ.

Milan Holusek

OPRAVA

V Respektu 51/2015 jsme v článku Babiš sobě uvedli zkreslené informace o poskytnutí 238milionové dotace firmě DEZA ministerstvem životního prostředí. Píšeme, že dotace byla registrována ještě v době působení předchozího ministra Tomáše Chalupy (ODS), z článku ale vyplývá, že výrazný vliv na její přiznání mělo později ministerstvo vedené Richardem Brabcem z hnutí ANO. Uvádíme, že jen 50 procent registrovaných projektů se skutečně dočká peněz. Z informací poskytnutých MŽP po publikaci článku však vyplývá, že úspěšnost je mnohem vyšší – přes 90 procent. Citaci mluvčí MŽP Petry Roubíčkové komentující proces udělování dotací jsme použili v kontextu, který zkresluje její vyznění. Za chyby se omlouváme.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].