Paříž, pátek třináctého

Mí drazí spoluobčané, ve chvíli, kdy k vám promlouvám, probíhají na území Paříže teroristické útoky bezprecedentních rozměrů. Desítky lidí zemřely, ještě více je zraněných. Je to hrůza.“

Na filmovém plátně by podobné vystoupení prezidenta, jemuž v podstatě pod okny vybuchují nálože a duní střelba, znělo příliš teatrálně. Francouzi je ale v pátek na svých televizních obrazovkách zažili naživo. Prezident François Hollande seděl ještě před chvílí na fotbalovém stadionu a sledoval zápas domácích s Německem. Výbuch nálože, kterou se odpálil sebevražedný atentátník v nedalekém baru, bylo slyšet v přímém přenosu fotbalového utkání. Následoval chaos, vpád diváků na trávník. Prezident zmizel v útrobách stadionu a nad hlavami začaly řvát motory zásahových vrtulníků. Na pozdějších amatérských záběrech jsou vidět zmatení fanoušci evakuující se podchodem ze stadionu za zpěvu Marseillaisy.

Ve chvíli vzniku tohoto textu se detaily pařížského masakru teprve zpřesňují. Došlo k šesti koordinovaným útokům na různých místech centra francouzského hlavního města. Útočníci pálili do nevinného davu z kalašnikovů a odpalovali nálože, podle svědků někdy s výkřiky „Alláhu Akbar“. Největší drama se ještě dlouhé desítky minut po prezidentově projevu odehrávalo v koncertním klubu Bataclan, kam přišlo do vyhlášeného sálu na koncert kalifornské deathmetalové kapely čtyři až pět set diváků. Útočníci prý do davu pálili mlčky a nakonec, když zaútočily speciální zásahové jednotky, odpálili výbušninu umístěnou na vlastních tělech. Podle posledních informací zemřelo na tomto místě nejméně 87 diváků. Se zhruba 40 dalšími oběťmi na jiných místech Paříže tak v pátek třináctého přišlo v Paříži o život přibližně 130 nevinných lidí, dvě stě bylo zraněno, mnozí jsou v kritickém stavu. Během noci zemřelo osm teroristů, z toho sedm se odpálilo jako živá nálož.