Kamil Fila o fenoménu Miroslav Donutil

Po krátké pauze zase kraluje obrazovce jako doktor Martin. Na seriál České televize se dívá kolem 1,5 milionu lidí a poráží tak komerční konkurenci, ač ve Vinařích na Nově nebo v Přístavu na Primě hraje mnohem více známých tváří. Miroslav Donutil je však ukázkový případ, že v Česku vede k absolutní popularitě nikoli chameleonsky odevzdané herectví, ale především bavičství a vyprávění historek.

Nestačí být herec, je nutné o herectví mluvit. A nikoli jako o magii či řeholi, největší poptávka je po milovnictví života a nezávazném mudrování o něm. Na filmy se pak díváme s tím, jak se u natáčení herci bavili, promítáme si do rolí anekdoty nebo jejich vypravěče. Což je případ Miroslava Donutila, jenž převzal úlohu národního šiřitele historek ze zákulisí po Jiřím Sovákovi a Vladimíru Menšíkovi – a spolu s Karlem Šípem či Jiřinou Bohdalovou dnes patří mezi největší české poklady.

Donutil nedělá nic v zásadě nového: Češi vždy vzhlíželi k hereckému světu a povýšit život na vtipnou historku se zdá být jednou ze zdejších met. Ale v jeho případě se tato disciplína potkala s ambicemi, pílí a výzvami doby. Byl u toho, když se po listopadu 1989 zvedla poptávka po masové zábavě a otevřely se nové možnosti od televizí po vlastní show a výjezdy za krajany. V době změny režimu odešel z brněnské Husy na provázku do Prahy. A brzy se našel v kombinaci, která se vzájemně podporuje. V „civilu“ veselý kumpán, před kamerou bodrý mizantrop, jenž se v něčem může podobat tomu, čím…