Některé hvězdy si žijí pěkně bujaře

Kde se dají v Česku nejlépe pozorovat hvězdy?

V horách je to samozřejmě lepší, nicméně nezáleží jenom na nadmořské výšce. Atmosféra tam může být průzračná, ale zároveň být rozechvěná vzduchovými turbulencemi. Nejklidnější obloha bývá na hoře Kleť v jižních Čechách, kde už ostatně objevili také stovky planetek.

Jaké pocity zažíváte při pohledu na noční nebe?

Vždycky jsem se snažil, abych se ve hvězdách orientoval „lidsky“. Nejde o to, abych jim všem rozuměl, ani to není možné, ještě je neumíme úplně poznat. Pokaždé však při pohledu na ně mám chuť žít jako člověk, v úctě k životu a ne-
ubližovat ostatním. Světlo z některých galaxií k nám letí i dva miliony let, to tady žili teprve nějací předchůdci nás, lidí. Potom zase pozorujete hvězdu, jejíž světlo k nám vyrazilo před osmi tisíci lety, kdy lidé začali hospodařit na polích. To ve mně vyvolává pokoru.

Kudy vedla vaše cesta za hvězdami?

Seznámil jsem se s nimi už jako dítě, u dědečka, který mi o nich vyprávěl a já ho hrozně rád poslouchal. Se starty prvních ruských družic jsem začal chodit na hvězdárnu na Petřín. Fandil jsem ale ve vesmírném dobývání spíše Američanům. Už jako dítě jsem totiž neměl moc rád komunisty, protože mého otce poslali počátkem padesátých let z ředitelské funkce rovnou do hutí.

Jak vám potom politické přesvědčení komplikovalo práci?

Když přišli Rusové,…