Mnoho kritiků jaderné dohody s Íránem se domnívá, že problém spočívá v samotné povaze prezidenta. „Je to velmi, velmi naivní člověk, který nerozumí světu,“ říká Rick Perry. „Je nebezpečně naivní,“ poznamenává Lindsey Graham. Ve skutečnosti Obama není naivní, jeho povaha ale opravdu hraje svou roli. Obama se na svět, americké místo v něm, a dokonce i na hrozby, kterým čelí na Blízkém východě, dívá optimisticky. A historie naznačuje, že optimisté nakonec mívají pravdu.
Dnes se přímo topíme v pesimismu, jsme obklopeni lidmi, kteří vnímají svět jako temné a nebezpečné místo, kde se hrozby zvětšují a nepřátelé sílí. John McCain v roce 2014 prohlásil, že svět „je dnes ve větším rozvratu než kdykoli za mého života“ (který zahrnuje vzestup fašismu, nacismus, druhou světovou válku i sovětskou jadernou hrozbu). Podobné situace jsme v minulosti již mnohokrát zažili. Harvardský profesor Samuel Huntington ve svém eseji v roce 1989 poznamenal, že Spojené státy právě zažívají pátou vlnu podobného pesimismu od roku 1950.
Jak vysvětluje, Ameriku nejdříve na počátku šedesátých let zaskočil start Sputniku a země byla přesvědčena, že Sovětský svaz je na nejlepší cestě předstihnout ji ekonomicky, technologicky i vojensky. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, když americké sebevědomí utrpělo válkou ve Vietnamu, vyzývala Nixonova vláda Američany, aby si zvykli na multipolární svět, v němž Washington bude hrát méně výraznou roli. Když pak dorazila ropná krize, Američané vnímali ropné…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
