Muslimka, nebo slávista

Z prosluněnépracovny ombudsmanky Anny Šabatové vedou dveře přímo do kanceláře jejího zástupce Stanislava Křečka. Klíč trčí na straně ochránkyně práv a za posledních osm měsíců jejich společné mise jím nikdo neotočil ani jednou doprava. Dveře jsou stále odemčené a stačí udělat z kterékoli strany pár kroků od pracovního stolu, zmáčknout kliku a dva hlavní oficiální čeští ochránci lidských práv se mohou domlouvat, jak tuzemskou společnost posouvat k lepší kondici. Místo toho si teď ale dopisují přes média a jejich vztahy jsou na bodu mrazu. Křeček začal běžně veřejně komentovat agendu lidských práv, která odborně náleží ombudsmance, a jeho pojetí místy připomíná klišé z anonymních internetových diskusí. Co se vlastně děje v kanceláři, kde stačí zmáčknout kliku a domluvit se? Proč je agenda úřadu ombudsmana, už z principu problematicky přijímaná většinovou společností, ostřelována přímo z hlavního sídla?