Z prosluněnépracovny ombudsmanky Anny Šabatové vedou dveře přímo do kanceláře jejího zástupce Stanislava Křečka. Klíč trčí na straně ochránkyně práv a za posledních osm měsíců jejich společné mise jím nikdo neotočil ani jednou doprava. Dveře jsou stále odemčené a stačí udělat z kterékoli strany pár kroků od pracovního stolu, zmáčknout kliku a dva hlavní oficiální čeští ochránci lidských práv se mohou domlouvat, jak tuzemskou společnost posouvat k lepší kondici. Místo toho si teď ale dopisují přes média a jejich vztahy jsou na bodu mrazu. Křeček začal běžně veřejně komentovat agendu lidských práv, která odborně náleží ombudsmance, a jeho pojetí místy připomíná klišé z anonymních internetových diskusí. Co se vlastně děje v kanceláři, kde stačí zmáčknout kliku a domluvit se? Proč je agenda úřadu ombudsmana, už z principu problematicky přijímaná většinovou společností, ostřelována přímo z hlavního sídla?
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 48 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
