Případy zabíjejících zdravotníků v sobě mají něco zvláště děsivého. Ve chvíli, kdy se ocitáme zranitelní na nemocničním lůžku, potřebujeme víc než kdy jindy jistotu, že to s námi profesionálové v bílých pláštích myslí dobře. I proto jsou příběhy svědčící o opaku tak napjatě sledované. Ten aktuální, totiž úmrtí onkologicky nemocné ženy v nemocnici v Rumburku a podezření, že místní zdravotní sestra mohla mít podobných obětí na svědomí víc, vzbuzuje stejnou pozornost jako svého času heparinový vrah Petr Zelenka. V mediální debatě ale tentokrát něco skřípe – názor, že rumburská kauza ukazuje na potřebnost debaty o eutanazii. Je to omyl, jemuž by se měli vyhnout především zastánci eutanazie samotní.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 47 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
