Zřejmě to muselo přijít. Ekonomická teorie, jako každá společenská věda, podléhá změnám nálad ve společnosti. A nyní se zdá, že prožíváme změnu tak hlubokou, že něco podobného zažilo celé minulé století jen dvakrát.
Ekonomie počátku 20. století byla „klasická“: starala se hlavně o tvorbu cen a (ne)-možnost všeobecné rovnováhy na různých trzích. Vláda nebyla pro ekonomy zajímavá, vždyť také přerozdělovala pouhou desetinu HDP. Po velké hospodářské krizi ve třicátých letech minulého století se ekonomie soustředila na řízení poptávky pomocí vládních výdajů a ještě v šedesátých letech si Kennedyho administrativa v USA vytyčila za cíl zcela odstranit kolísání ekonomického růstu pomocí detailního řízení daňových sazeb. Výsledkem byly vysoké daně, ekonomická recese a dvouciferná inflace. O stabilitu ekonomiky se proto začala starat centrální banka. Přesvědčení většiny ekonomů, že vláda a vysoké daně jsou pro ekonomiku nebezpečím, posílil i pád komunistických režimů, které nepřežily souboj s kapitalismem.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 51 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
