V jednom ze svých skečů komentují Voskovec a Werich denní tisk, ze kterého první z nich cituje: „Naše síla je v průměru.“ O více než sedmdesát let později by se něco podobného mohlo klidně napsat o české vědě. Velké univerzity a akademické ústavy se v průběhu čtvrt století od revoluce průběžně zlepšovaly a od dob minulého režimu výrazně ubylo pracovišť, za která by se člověk měl stydět. Představujeme tak dnes slušný průměr, zvlášť pokud se poměřujeme lokálně a spíše na východ a na jih než na západ a na sever. Na druhou stranu je ale u nás velmi málo vědců, kteří jsou skutečně špičkoví. Nemusí se to hned měřit Nobelovými cenami, stačí se podívat, jak málo úspěšní jsme v získávání nejprestižnějších grantů od Evropské výzkumné rady, jak zřídka publikujeme převratné články v Science či v Nature a jak výjimečně naše věda stojí za novými technologiemi.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 47 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
