Ve Spojených státech právě probíhá nová vlna kampaně za práva šimpanzů, zástupně šimpanze Tommyho. Vychází z myšlenky, že tak jako jsme kdysi zrušili otroctví, musíme dnes zabojovat za práva našich nejbližších příbuzných, zastavit pokusy na nich a podobně. Přinejmenším něco z toho stojí za pozornost.
Když se v roce 2005 přečetl genom šimpanze, vědecká komunita se „studeným potem stékajícím po zádech“ vedle sebe položila dlouhou šňůru písmen šimpanzího a lidského genomu s otázkou, zda porovnáním obou textů najdeme něco, co bychom mohli nazvat geny pro lidství. Nenašlo se nic. Pouhým porovnáním písmen DNA nezjistíme, jak je možné, že uvnitř lebky jednoho druhu vznikla Novosvětská nebo Slovanská epopej a uvnitř lebky druhého nikoli. Možná jsme něco přehlédli, možná se díváme špatně, možná to v těch písmenech ani není, nevíme. Šimpanzí mozek je asi třikrát menší než náš, pravda. Naše a šimpanzí mozky ale sestávají z téměř totožných nervových buněk a v nich jsou téměř totožné geny. Jeden rozdíl zde přece jenom je. V našem mozku se přepisuje pětkrát více mRNA než v šimpanzím, ale co s tím dál, nikdo neví.
Šimpanz je naším nejbližším příbuzným, platí to ale i naopak. Jeho nejbližším příbuzným jsme my, nikoli gorily. Mezi dvěma náhodnými lidmi na& …
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
